Peníze chce každý. Spousta je těch, kdo je chtějí ze státního rozpočtu. Do prázdnin vyvrcholí „boje“ o to, kdo dostane v roce 2016 víc – důchodci, zdravotníci, vojáci, policisté, nebo výzkum? Chtěli by všichni – a tak se daňový poplatník ptá, na co všechno je dobré dát jeho peníze.

Třeba na výzkum – s nekoncepčností sobě vlastní jsme nechali z evropských fondů vybudovat výzkumnou infrastrukturu, kterou hned tak někdo v Evropě nemá. Teď bychom měli vytvořit podmínky pro to, aby byla užitečná, což znamená, aby se našli lidé, kteří v akademické sféře, ve výzkumných ústavech a na vysokých školách, budou bádat nad věcmi, z nichž pak my všichni, daňoví poplatníci, budeme mít užitek.

Máme téměř „vybudováno“. Je ale otázkou, zda i pro tradičně silná průmyslová odvětví, strojírenství, automobilový průmysl, ale také pro medicínu, biotechnologie, nanotechnologie, různé metody ochrany životního prostředí…

Otázkou je, zda česká společnost, zejména český průmysl, je také schopna výsledky práce tolika pracovišť absorbovat. Navíc už dnes se výzkumné potřeby průmyslu, hlavního tahouna současné prosperity, a výzkumná kapacita veřejných výzkumných organizací, které za posledních 10 let spotřebovaly 250 miliard korun, nepotkávají. Dnešní stav je, že u nich v Česku firmy dokážou nakoupit výzkum jen za dvě procenta jejich příjmů. Jinou otázkou je, zda tyto výsledky mají být určeny jen pro „domácí trh“.

Evidentně jsme na to, co jsme si vybudovali, příliš malým absorpčním teritoriem – většina firem v Česku je ve vlastnictví zahraničních majitelů, domácí firmy nemají takovou poptávku po výsledcích výzkumu. Navíc tu v podstatě není ekonomicky tak silný subjekt, který by dokázal kapitalizovat výsledky základního výzkumu na světových trzích. Další věc ovšem je, zda lidé z českých firem vůbec vědí, kde mají něco zajímavého poptávat. Jaká je vlastně nabídka? A je tato nabídka „just in time“? V podnikání více než kde jinde platí, že se na trh musíte dostat včas, a ne až podle plánu, až máte čas. Že podnikatelé spíše budou vědět, co potřebují, než lidé ve výzkumu a že výzkum musí odpovídat na poptávku, ne naopak.

Jiná věc je, že s novou infrastrukturou můžeme být „světoví“. Rád bych viděl hodně živou „výzkumnou diplomacii“ v cizině. Kdo hledá zakázky pro naše výzkumné kapacity po světě? Jak podporujeme to, aby se český výzkum propojil se světem, třeba v celoevropských programech výzkumu? Ptá se někdo, proč jsme tak málo úspěšní v získávání zahraničních grantů ve srovnání s okolními státy? A až někdo něco v takové spolupráci vymyslí, prodáme to za dobrou cenu, nebo zase „za korunu“, jak je u nás zvykem? Příliš často zatím máme z mezinárodní spolupráce hodně článků a naši partneři hodně peněz.

No a když dnes není dost peněz na výzkum ve státním rozpočtu (a bude výrazně hůř v příštích letech, až pominou dotace z Bruselu), začnou se výzkumníci ohlížet „dovnitř“ rozpočtu, kde by se vzalo. Třeba podpora výzkumu ve firmách, z jejichž daňových výnosů také vědci žijí, nebo spolupráce výzkumných organizací a firem ze státního rozpočtu se jim zdá příliš veliká. Mělo by se ubrat a dát akademické sféře, říkají.

Opravdu? Zdá se, že ti, kteří jsou financováni převážně ze státních prostředků, zatím zpět do rozpočtu až tolik nenesou. A to přesto, že v posledních letech utratili stovky miliard. A že stát firmy nadměrně podporuje? Každý diskutér použije takové číslo, které dokládá jeho „pravdu“. Je pravda, že v roce 2013 byla podpora výzkumu ve firmách vyšší, než je průměr EU – ale byla stejná jako podpora firem v daleko „kapitalističtějších“ USA. Jen ty výsledky výzkumu a jejich kapitalizace pro společnost jsou zcela nesrovnatelné… Ale to není problém firem.

Věřím pouze těm statistikám, které jsem sám zfalšoval, bývá občas připomínaný citát Winstona Churchilla. Máme takový výklad reality, jaký si přejeme mít. Nebo také: co je pravda v detailu, nemusí být pravda v kontextu. Asi se nikdo nebude divit, když proti srovnání činnosti finské agentury Tekes, podporující aplikovaný výzkum a inovace, s Technologickou agenturou ČR od předsedy Akademie věd ČR tak, jak jej pozoruhodně provedl ve včerejších HN, postavím vlastní výklad reality.

To, jak vypadají programy Tekes a TA ČR, nechť laskavý čtenář posoudí sám. Obojí nalezne na stránkách www.tekes.fi a www.tacr.cz a třeba na Wikipedii lze najít informaci, že Tekes dává 60 procent prostředků do firem a pouze 40 procent výzkumným organizacím. Na rozdíl od agentury Tekes, která existuje od roku 1983, Technologická agentura ČR existuje pouze pět let a učí se stejně, jako se v počátcích učila Tekes. Máme předchůdce a partnery ve všech zemích Evropské unie, proto také nepoměrně snazší úlohu. To nám pomohlo v tom, že nemusíme opakovat staré chyby, třeba ty, které udělala na své cestě podpory aplikovaného výzkumu a inovací Tekes. Snáze proto připravujeme přesněji zaměřené programy, ve kterých ve společných projektech nacházejí cestu ke spolupráci výzkumné organizace a firmy. Protože právě kvůli podpoře této spolupráce Technologická agentura ČR vznikla.

Zjednodušeně řečeno, dosud to bylo jako u pekaře – pekař pekl chleba a strašně se divil, proč ho lidé nekupují. Ale lidé chtěli housky, proto šli k tomu pekaři, který je upekl. Více než 20 miliard korun ročně dává stát pekařům, kteří pečou chleba – často velice dobrý, ale o chleba není zájem. Okolo tří až čtyř miliard dává lidem, aby si upekli housky sami. No a pět let dává dvě až tři miliardy Technologické agentuře, aby se poptávka po houskách potkala s dobrými pekaři. Pekařský příběh překládáte správně, pokud jste pod pekařem identifikovali výzkumné organizace, které jsou financovány převážně z veřejných prostředků, a v nakupujícím poznali české firmy. Několika státním programům, z nichž největší je program TIP realizovaný MPO a následně programy Technologické agentury ČR, se daří, protože výzkumné organizace a firmy nacházejí společnou řeč. Podobně jako ji našli ve Finsku. Tak nebořme to, co se začalo dařit, protože to slouží celé společnosti. A používejme fakta a statistiku odpovídajícím způsobem – to se týká nejen Tekes, ale i evropského průměru státní podpory výzkumu ve firmách.

(Zdroj: ihned.cz)