Nedávej všechna vejce do jednoho košíku – tímto starým pořekadlem se řídí i kukačky.

Mimikry tropických brouků z čeledi dlouhoústcovitých (Coleoptera, Lycidae), kteří využívají výstražné zbarvení jako ochranu před predátory, studoval s podporou Grantové agentury ČR tým zoologů z Českého institutu pokročilých technologií a výzkumu (CATRIN) Univerzity Palackého v Olomouci

Bakterie v alpském jezeře Gossenköllesee má unikátní vlastnost. Dokáže přepínat podle intenzity světla a ročního období svůj metabolismus na složitější, nebo jednodušší režim a získávat energii ze slunce.

Botanik a ekolog Petr Pyšek převzal v neděli za svoji činnost v oboru nejvyšší tuzemské vědecké ocenění Česká hlava.

Vědci z Fakulty technologické Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, v čele s profesorem Pavlem Mokrejšem, se zaměřili na zkoumání potenciálního využití zbytků z kapra obecného, který je nejpopulárnější a nejvíce konzumovanou rybou v České republice. Vedlejší produkty při zpracování ryb, které se doposud nevyužívají pro výživu člověka či nenacházejí další možnost hospodárného využití, tvoří totiž až 50 % jejich živé hmotnosti a představují velké množství nevyužitých surovin bohatých zejména na bílkoviny, tuky, minerální látky a vitamíny.

„Mnoho závodů na zpracování ryb se recyklačními technologiemi nezabývá, odpadní vody se vypouští do vodního prostředí a pevné látky končí na skládkách a veterinárních asanačních ústavech. V obou případech se jedná o zátěž pro ekosystém a plýtvání surovinami, které obsahují cenné nutriční složky,“ přibližuje aktuální situaci profesor Pavel Mokrejš, který je uznávaným odborníkem na zpracování vedlejších živočišných produktů.

V letech 2017 – 2019 byla přitom průměrná roční spotřeba rybího masa v Evropské unii na osobu a rok zhruba 24 kilogramů. V České republice je to pak přibližně 6 kg, a to sladkovodních i mořských dohromady.  Světový roční výlov ryb v posledních letech přesahuje 100 milionů tun. Přibližně 80 % připadá na ryby mořské a 20 % na sladkovodní.

Práce výzkumného týmu profesora Pavla Mokrejše se věnuje zpracování odpadních skeletů, jako jsou například kosti, kůže, ploutve a šupiny kapra obecného na želatiny. Při přeměně kolagenu, tedy živočišné bílkoviny, na želatiny používá netradiční biotechnologickou metodu, která spočívá ve využití běžně dostupného potravinářského proteolytického neboli trávicího enzymu. „Oproti jiným obdobným studiím je zde inovativním prvkem také zpracování kolagenu více – stupňovou extrakcí, která významných způsobem zvyšuje celkový výtěžek připravených želatin,“ popisuje dr. Robert Gál, člen týmu. Tuto výjimečnou technologii má výzkumný tým ze zlínské univerzity také patentovanou.

Vzhledem ke svým vlastnostem mohou tyto želatiny nalézt široké uplatnění. V potravinářství například při výrobě některých druhů cukrovinek, mléčných nebo masných produktů, ve farmacii jako pojivo při výrobě tablet, v lékařství pak při výrobě hydrogelů, nanovláken či  obvazů. „Rybí želatina je vhodná také do kosmetických přípravků, a to jako aditivum do pleťových krémů, gelující prostředek v koupelových solích, šamponech, krémech na opalování, tělových mlécích nebo lacích na vlasy,“ dodává dr. Jana Navrátilová z Ústavu inženýrství polymerů.

Výzkumná skupina Pavla Mokrejše jde však ještě dál a navrhuje optimální podmínky zpracování rybích skeletů tak, aby byla co nejlépe naplněna myšlenka konceptu zero waste. „I v průběhu zpracování kapřích skeletů na želatiny vzniká celá řada vedlejších produktů – a i ty je možné následně využít. Tak například pigment, vedlejší produkt vzniklý po odstředění želatinových frakcí, lze uplatnit při výrobě barev a nátěrových hmot. Při odstřeďování želatinových frakcí se oddělí rovněž zbytkový tuk, který lze využít jako výživový doplněk, protože obsahuje omega-3 mastné kyseliny. Zbylý nerozložený podíl je zase možné zužitkovat v zemědělství jako hnojivo bohaté na dusík. Těch možností je více,“ uzavírá vědec z Fakulty technologické UTB ve Zlíně.

Želatiny z alternativních zdrojů tedy mají velký potenciál a je nejspíše jen otázkou času, kdy se v četnosti užití zařadí mezi běžně využívané pro život v 21. století.

Zdroj: UTB
Ilustrační foto: pixabay.com

První příznaky Parkinsonovy nemoci se projevují až 10 let před jejími viditelnými projevy. Patří k nim především poruchy spánku provázené neklidem. Odhalit je nyní dokáže speciální náramek, který vyvinuli vědci z FEKT VUT díky evropskému projektu niCE-life. Pacientům mohou náramek zapůjčovat praktičtí lékaři i pečovatelská centra – čím dříve se totiž příznaky Parkinsonovy nemoci odhalí, tím rychleji je možné nasadit léky zpomalující její vývoj.

Evropský projekt niCe-life má za cíl vyvinout strategie a digitální nástroje, které zkvalitní zdravotní péči o seniory a podpoří jejich začlenění do společnosti. Zaměřuje se především na seniory ohrožené Alzheimerovou či Parkinsonovou chorobou. Projekt reaguje na výzvy, před kterými stojí téměř všechny evropské zdravotnické systémy: stárnutí populace a vyšší výskyt neurodegenerativních i chronických nemocí.

Do projektu niCE-life s rozpočtem 2,1 milionu eur je zapojeno 10 evropských institucí z Polska, Slovinska, Itálie a dalších zemí. Za Českou republiku se účastní Fakultní nemocnice Olomouc a Vysoké učení technické, které získalo druhý nejvyšší rozpočet. Odborníci z FEKT VUT měli za úkol vyvinout nástroj, který pomůže předcházet rozvoji Parkinsonovy nemoci.

„Společně s neurology z Fakultní nemocnice Brno jsme zkoumali první příznaky Parkinsonovy choroby. Progrese je velmi pomalá – než se nemoc plně projeví například typickým třesem rukou, trvá to i 10 let. Jedním z úplně prvotních příznaků jsou však poruchy spánku – neklid, otáčení, pohyb či časté probouzení,“ vysvětluje vedoucí výzkumného projektu Radim Burget z FEKT VUT.

Zda člověk trpí spánkovou poruchou, odhalí vyšetření ve spánkové laboratoři trvající jednu noc. Vyšetření však není příjemné a spánkové laboratoře mají omezenou kapacitu. „Je to vytížený přístroj, kam se nelze dostat bez vážnějšího důvodu. Málokdo si navíc půjde do laboratoře lehnout jen z preventivních důvodů, když zatím nepociťuje výraznější potíže,“ vysvětluje Burget, co jej s kolegy vedlo k navržení zařízení monitorujícího spánek.

Náramek je vybaven chytrými senzory včetně akcelerometru, který v průběhu noci vyhodnocuje pohyb a natáčení pacientovy ruky. Změřit však dokáže i tep a odhadne i emoční stav člověka. Výzkumníci z FEKT pak získaná data pomocí neuronových sítí srovnávali s daty ze spánkových laboratoří. „Přesnost náramku je ve srovnání se spánkovou laboratoří velmi dobrá – dosáhli jsme na 87 %,“ ohodnotil Burget.

Zařízení již testovali pacienti ve Fakultní nemocnici v Brně, Olomouci a v sociálním zařízení Samariter Bund v Rakousku. Oproti běžným chytrým hodinkám je výhodou náramku velmi přesné měření a jednoduchá údržba – nabít jej stačí pouze jednou týdně. Náramek získal medicínskou certifikaci a lékaři z neurologické kliniky FN Olomouc už jej začali využívat při diagnostice.

„Spolupracujeme i s praktickými lékaři a pečovatelskými domovy. Člověk dostane zapůjčený náramek, který nosí během noci po celý týden. Pak jej zanese zpět k lékaři a ten získaná data nahraje do systému. Námi vytvořená umělá inteligence se pokusí v křivkách odhalit potenciálně rizikové faktory. A pokud vyhodnotí, že je v datech nějaká odchylka, dostane pacient žádanku do spánkové laboratoře, kde jej vyšetří přesněji,“ uzavírá Burget.

Parkinsonova nemoc se projevuje mezi 55–65 lety a zatím nelze vyléčit. Existují však léky, které dokážou zpomalit průběh nemoci. Čím dříve se u pacienta zachytí, tím větší je jeho šance na prožití dlouhého a kvalitního života. O náramek mohou požádat pacienti neurologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Zdroj: zVUT.cz
Ilustrační obrázek: freepik.com

Astronomové v pátek oficiálně obnovili provoz vesmírného dalekohledu E152. Nachází se na Evropské jižní observatoři La Silla v chilské poušti Atacama. Teleskop z roku 1968 zmodernizoval tým pod vedením českých vědců a je součástí projektu PLATOSpec. Experti doufají, že přístroj, který budou ovládat z observatoře v Ondřejově, jim pomůže porozumět tomu, jak vznikla Sluneční soustava.

Rekonstrukce chilského teleskopu, který byl sedmnáct let mimo provoz, byla náročná. Na více než padesát let starém zařízení bylo nutné vyměnit řídicí systémy, počítače, čidla, senzory nebo motory. Některé mechanické komponenty experti dokonce převezli na opravu do Česka.

Cílem nebylo dalekohled jen zprovoznit, ale zásadně ho vylepšit. Astronomové jej například nyní mohou ovládat přes internet z observatoře v Ondřejově ve Středočeském kraji. Pozorování jsou navíc mnohem přesnější.

Stroj je přitom autonomní a v případě špatného počasí je schopný sám zavřít kopuli a „zaparkovat se“, popisuje vedoucí výzkumu z Astronomického ústavu Akademie věd Petr Kabáth. „Projekt začal před sedmi lety. V první fázi se řešilo, jestli to vůbec je možné, sháněly se finance,“ vzpomíná Kabáth. Cena za opravu se podle něj pohybuje ve stovkách tisíc eur.

Hledání druhé Země

Zmodernizovaný přístroj bude sloužit vesmírné misi PLATOSpec, která spadá pod Evropskou kosmickou agenturu (ESA). „Můj tým je zapojený do hledání druhé Země. Cílem vesmírné mise bude objevovat nové planety a systémy, které jsou podobné naší Sluneční soustavě. Takže se dozvíme, jak se vyvíjela Sluneční soustava,“ přibližuje Kabáth.

Teleskop bude fungovat jako pozemní podpora družic TESS americké NASA a PLATO, kterou plánuje v roce 2026 do vesmíru vypustit ESA. Družice jsou určeny k objevování exoplanet. PLATOSpec astronomům umožní pomocí spektroskopické analýzy zkoumat jejich základní charakteristiky jako je hmotnost, velikost a vzdálenost od mateřské hvězdy. Objasní i složení atmosfér.

Exoplanety jsou vesmírná tělesa, která obíhají kolem hvězdy, jiné než Slunce, a je u nich šance, že by mohly hostit život. Přestože se dříve přepokládalo, že kolem hvězd obíhají exoplanety jen zřídka, současný výzkum naznačuje, že jde o poměrně běžný jev.

„Jenom v okolí Země počítáme, že každá třetí, nebo dokonce každá druhá hvězda má okolo sebe planety, planetární soustavu,“ tvrdí ředitel Astronomického ústavu Akademie věd Michal Bursa. Exoplanety podle něj proto nestačí jen objevovat, ale je potřeba je přímo zkoumat.

„Zejména nás zajímá, jaké ty planety mají atmosféry, jaké je tam složení plynů, jak vůbec vypadají podmínky na té planetě. Jestli třeba na ní může existovat voda v kapalném skupenství,“ popisuje Bursa. Tyto poznatky podle něj pomohou odborníkům mimo jiné lépe pochopit, jak vznikl život na Zemi a jak by mohl vzniknout život jinde.

Zdroj: ČT24
Ilustrační obrázek: freepik.com

Odolnost proti suchu, větší výnosy, méně hnojiv. Atributy, které si do kolonky pozitiv může vepsat nový, vysoce účinný stimulátor růstu rostlin nazvaný MTU. Vyvinuli ho čeští odborníci z Laboratoře růstových regulátorů, společného pracoviště Ústavu experimentální botaniky AV ČR a Univerzity Palackého v Olomouci. Přípravek obsahující patentovanou látku se již používá ve Velké Británii, na evropský a český trh přijde v roce 2023.

V dobách, kdy zemědělství celosvětově ohrožují vleklá sucha a horka, či naopak přívalové deště, povodně a další přírodní katastrofy, se nový přípravek jeví jako dar z nebes. Abychom „nakrmili“ osm miliard lidí žijících na naší planetě, budeme potřebovat každou pomoc. A právě tou se stal nový biostimulant, připravený v českých laboratořích, který už se dostal do světa, do obchodů i na pole.

Biostimulant pojmenovaný zkratkou MTU podle sloučeniny, jejíž plný chemický název zní 1-(2-methoxyethyl)-3-(1,2,3-thiadiazol-5yl) urea, je výsledkem dlouholeté práce vědců z Laboratoře růstových regulátorů, společného pracoviště Ústavu experimentální botaniky AV ČR a Univerzity Palackého v Olomouci.

Látku vědci představili na tiskové konferenci, která se uskutečnila 24. listopadu 2022 v sídle Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze. Vedle předsedkyně Evy Zažímalové vystoupili také autor objevu Jaroslav Nisler z Ústavu experimentální botaniky AV ČR, ředitel téhož pracoviště Jan Martinec, vedoucí Laboratoře růstových regulátorů Ondřej Novák a ředitel společnosti IntraCrop Mark Palmer.

„Ústav experimentální botaniky je mým mateřským pracovištěm a jsem na to pyšná,“ uvedla v úvodu své řeči předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová. K představované látce MTU pak dodala, že v dobách, kdy se svět mění i v důsledku klimatické krize a kdy je životní prostředí zatíženo hnojivy a dalšími látkami, které zemědělci využívají, je nová látka, která v rostlinách zlepšuje nakládání s dusíkem, velkým přínosem.

Výsledek bádání pak přímo koresponduje s tím, o co se Akademie věd dlouhodobě snaží, a to zlepšovat život lidí na planetě. Přípravek výrazně zvyšuje odolnost i výnosy zemědělských plodin a zároveň nezatěžuje životní prostředí. Vlastníkem patentů je Ústav experimentální botaniky AV ČR, který letos v únoru podepsal licenční smlouvu s britskou společností IntraCrop.

Jak nový přípravek funguje?

„MTU primárně zabraňuje rozpadu chlorofylu, a tím zvyšuje jeho obsah v listech. Ošetřené plodiny pak mohou lépe vstřebávat oxid uhličitý v průběhu fotosyntézy, a vytvořit tak více energeticky bohatých látek, cukrů, které jsou využívány k rychlejšímu růstu kořene i stonků. Rostliny jsou pak schopné lépe čerpat vodu a živiny v ní rozpuštěné,“ říká Jaroslav Nisler z týmu, jenž sloučeninu před deseti lety vytvořil.

Díky těmto vlastnostem MTU u rostlin zmírňuje dopady sucha, horka i dalších nepříznivých podmínek. Podle vědce podporuje zejména růst kořenů rostlin. „A to vše je zvlášť užitečné v současnosti, kdy se pěstitelé kvůli globální změně klimatu častěji potýkají s následky extrémních projevů počasí,“ dodává vědec.

Přípravek se ve Velké Británii prodává pod názvem Status. Firma IntraCrop pro zesílení účinku zkombinovala MTU s přírodním biostimulantem, kyselinou pidolovou. Přípravek Status rostliny stimuluje i v běžných podmínkách a významně zvyšuje jejich výnos. V polních experimentech s pšenicí, které probíhaly v letech 2015 až 2017 v České republice, zvýšil průměrný výnos zrna o 7 %.

Stačí jen půl gramu na hektar pole

Není přitom třeba používat velké množství. Jaroslav Nisler vyzdvihuje především velmi malé množství přípravku, které je při aplikaci potřeba. Na jeden hektar pole stačí postřik obsahující pouhého 0,5 gramu MTU rozpuštěného ve 200 litrech vody.

A jak je to s možnými negativními dopady nového přípravku? „Toxicity se nemusíme obávat,“ vysvětluje Jaroslav Nisler. Nejenže je množství aplikované látky pro půdu takříkajíc zanedbatelné, navíc nezávislé testy prokázaly, že nemá žádný negativní vliv na život v půdě. „Látka nic nehubí, ani rostliny, ani živočichy,“ dodává vědec.

„Přípravek Status doporučujeme aplikovat na jaře, z naší zkušenosti výnos pšenice, kukuřice, řepky olejky a slunečnice zvyšuje o pět až patnáct procent. Zpětná vazba od pěstitelů ve Spojeném království, kteří jej využili letos na jaře, byla výjimečně pozitivní," říká Mark Palmer, ředitel firmy IntraCrop, který si velmi pochvaloval spolupráci s českými vědci.

Látka se nyní vyrábí v Německu, prodává ve Velké Británii a od roku 2023 bude na trhu i v České republice, Polsku a Maďarsku. Firma plánuje rozšířit prodej do zemí Evropské unie, zkrátka by neměli přijít ani zemědělci z Ukrajiny, Turecka, Kanady a USA.

Ocenění za ekologický přínos

Za potenciální ekologický přínos v oblasti redukce používání hnojiv získal nový biostimulátor MTU ocenění v americké soutěži Next Gen Fertilizer Innovations Challenge, která se zaměřuje na inovace v oboru hnojení.

Slovy chvály nešetřil ani ředitel Ústavu experimentální botaniky AV ČR Jan Martinec: „Látka je levná na výrobu a dobře se s ní pracuje, protože je rozpustná ve vodě… je zkrátka fantastická.“ Podle jeho názoru může ovlivnit životy milionů lidí na celém světě, a to zejména v dnešní krizové době. Poukázal také na fakt, že je biostimulant MTU výsledkem základního výzkumu a přiblížil výsledky testování. „Podle našich výzkumů zvyšuje nová látka příjem dusíkatých hnojiv až o čtvrtinu, což znamená, že lze hnojiv aplikovat na pole méně. V polním pokusu s kukuřicí se použilo o patnáct procent dusíku méně, a to bez ztráty výnosu.“

Přípravek by tak mohl pomoci také při ochraně životního prostředí. Rostliny díky němu mají zvýšenou schopnost využít dusíkatá hnojiva, což je další z důvodů, proč rychleji rostou a více plodí. Jinými slovy, vstřebávají do svých orgánů více živin z hnojiv, a omezují tak jejich únik z pole do okolního ekosystému.

Odkaz na odbornou publikaci naleznete zde.

Zdroj: AV ČR
Ilustrační obrázek: freepik.com

Odborníci z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR vyvinuli tzv. diem, tedy metodu polarizace genomů, díky které lze genomy lépe analyzovat. Ocení ji archeologové při pátrání po genech neandertálců v genomu moderních lidí nebo biologové při sledování výhodných úseků genomů. Dosud byly zapotřebí dny až týdny a počítače s velkou výpočetní kapacitou, nyní to má být přesnější, jednodušší a rychlejší.

Více než 15 let výzkumu přineslo velký úspěch, ze kterého budou těžit vědci po celém světě napříč obory, tvrdí zástupci Akademie věd.

„Metoda polarizace genomu - diem - nám umožňuje v genomech rychle a efektivně nalézt místa, kde nedochází k toku genů mezi druhy. Tedy místa, která jsou zodpovědná za vznik nových druhů,“ vysvětlil autor metody Stuart J. E. Baird z Ústavu biologie obratlovců (ÚBO) AV ČR.

Zároveň lze pomocí metody najít i místa, kde k toku genů stále dochází. „Taková místa mohou mít totiž důležitou roli, aby se organismus přizpůsobil nějakým vnějším podmínkám,“ doplnila jeho kolegyně z ÚBO Natália Martínková, která se na studii podílela v posledních dvou letech.

Odhalení „vylepšujících“ genetických výměn

V praxi umožňuje „diem“ (z angl. Diagnostic Index Expectation Maximisation) podívat se kupříkladu na to, které části z genomu neandertálců jsou stále přítomny v lidském genomu.

„O některých genech neandertálců se ví, že u lidských nositelů způsobují větší náchylnost k různým onemocněním,“ poznamenala Martínková.

Třeba u myší zase výzkumníci pomocí nové metody zjistili, že dva druhy si relativně nedávno navzájem vyměnily část genetické informace. Některé populace myši domácí západní díky genetické výměně získaly rezistenci na pesticidy. Myš středozemní získala geny, které jí zvyšují citlivost čichu.

„Oba druhy myší tak získaly geny, které vylepšují jejich vlastnosti, a tedy schopnost přežití v prostředí pozměněném člověkem,“ přiblížila Martínková.

Podle Bairda ocení novou metodu především archeologové při pátrání po archaických úsecích v lidském či jiném genomu. Evoluční biologové pak prý budou nadšeni z možnosti sledovat výhodné úseky genomů, které se vyskytují napříč druhy, a ekologové budou mít možnost tyto úseky v genomech využít jako tzv. biomarkery dřívějších expanzí.

Polarizace genomů

Vědce po staletí zajímal vznik druhů. S objevem PCR (polymerázová řetězová reakce) v roce 1983 a následným nástupem molekulární genetiky dostali nástroj, jak vývoj jednotlivých druhů či celých skupin studovat.

„Díky molekulární genetice jsme např. zjistili, že se v ČR nachází hybridní zóna ježků, slepýšů či myší. Tedy že se zde potkávají dva různé druhy nebo poddruhy,“ zmínil Baird. Badatelé rovněž vypočítali, kdy se tyto druhy od sebe oddělily a kde všude se konkrétní druh vyskytuje.

Později dostali díky metodám „masivně paralelního sekvenování“ (next generation sequencing) nástroj, jak zkoumat celé genomy - jak získat o evoluci organismů ještě více přesnějších informací.

„Jenže problém s genomy je, že jsou obrovské. Myší má 2 716 965 481 páru bází, genom lidský je jen asi o 10 procent delší,“ upozornila Martínková. Vědci proto občas říkají, že jeden genom obsahuje tolik textu jako menší městská knihovna.

„Donedávna na analýzy genomů, které trvaly i několik dní či týdnů, bylo potřeba počítače s obrovskou výpočetní kapacitou nebo byly analýzy pouštěny přes vzdálené servery,“ dodal Baird.

Díky metodě diem jsou analýzy nyní přesnější a mnohem rychlejší. „Diem zpolarizoval 38 milionů genetických znaků za necelé tři hodiny. Takové množství údajů jsme existujícími metodami ani nezkoušeli. Zkusili jsme 120 tisíc znaků, které diem počítal asi třičtvrtě hodiny, zatímco na stejném osmiletém počítači to existující metodě trvalo 13 hodin,“ upřesnila Martínková.

Podle tiskové zprávy AV ČR je věda velmi soutěžní prostředí, kde platí pravidlo „publish or perish“ (tedy „publikuj, nebo zhyň“) a upřednostňuje rychlé výsledky. Příběh vzniku nové metody na analýzu genomu je proto nestandardní, Baird na metodě pracoval přes 15 let. Během svého bádání žádal Grantovou agenturu ČR opakovaně o podporu výzkumu, nicméně k udělení grantu nedošlo.

Zdroj: novinky.cz
Ilustrační obrázek: freepik.com

Tým vědců z katedry chemické biologie a katedry experimentální biologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci vyvinuli směs látky rostlinného původu a bylinného extraktu bojující proti tvorbě zubního kazu. Tato technologie si nyní hledá cestu ke komerčnímu využití v zubních pastách a ústních vodách.

Významným benefitem směsi je kromě prokázané účinnosti i to, že obě její složky jsou přírodní látky nebo látky z nich odvozené.

Zubní pasty s obsahem účinných přírodních látek se u zákazníků těší z mnoha důvodů stále větší oblibě. Tento trend sleduje nový výsledek výzkumu týmu vědců kateder chemické biologie a experimentální biologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kteří se dlouhodobě zabývají studiem látek přírodního původu, jejich úprav a využíváním v různých aplikacích.

Týmu se podařilo vyvinout směs látky rostlinného původu a bylinného extraktu, jejíž obě složky synergicky působí proti vzniku zubního kazu. Byla prokázána účinnost směsi proti několika kmenům bakterií podílejících se na vzniku zubního kazu a byla provedena celá řada dalších testů stability, bezpečnosti a dalších důležitých vlastností směsi.

Směs již neexistuje pouze v laboratorní podobě, ale byla zamíchána do základů používaných pro výrobu zubní pasty a ústní vody a byly provedeny senzorické testy a další zkoušky, takže výsledek výzkumu má už i konkrétní hmatatelnou podobu.

Tato technologie prošla ve spolupráci s Vědeckotechnickým parkem Univerzity Palackého fází proof-of-concept, která prokázala její funkční, technologickou i ekonomickou životaschopnost, a v současné době si hledá cestu na trh. Její další výhodou je i možnost lokální výroby, a tedy nezávislost na globálním dodavatelském řetězci, protože syntéza jedné složky směsi je realizovatelná kdekoliv a druhá složka, extrakt, pochází z rostlin evropského regionu. Navíc je možnost dotestovat využití dalších rostlin i z jiných oblastí.

Technologie bude prezentována investorům a potenciálním komerčním zájemcům na Transfera Technology Day 1. 12. 2022 v Praze.

Zdroj: vědavýzkum.cz
Ilustrační obrázek: freepik.com