Český výzkum hledá příčinu nezdarů léčby rakoviny. Na vině může být protein

Proč je u některých lidí léčba rakoviny úspěšná, a u jiných ne? Dosud neprobádanou příčinou nezdaru by mohl být klíčový protein metalothionein, který dokáže nádorové buňky před protinádorovou léčbou bránit. Tým Vojtěcha Adama z Mendelovy univerzity v Brně na jeho zkoumání čerpá prestižní ERC grant.  

Prestižní podporu Evropské výzkumné rady získal profesor Vojtěch Adam z Ústavu chemie a biochemie Mendelovy univerzity v Brně před třemi lety. Jeho výzkum by mohl napomoci k cílenější a úspěšnější protinádorové léčbě.

„Selhávání léčby rakoviny způsobuje obrovské ztráty na životech. Proto bylo, je a bude velmi aktuálním a řešeným tématem,“ popisuje Adam, který je současně prorektorem Mendelovy univerzity v Brně a vedoucím výzkumné skupiny Chytré nanonástroje na CEITEC. 

Jeho tým zkoumá metalothionein, protein, který v sobě všichni máme a který podle Adamova výzkumu souvisí s rozvojem nádorových onemocnění. „Může být onou skrytou příčinou toho, proč u některých lidí neuspěje léčba, která u jiných lidí zabere. Tento protein může bránit nádorovou buňku před jinak funkční protinádorovou terapií.“

Metalothionein začal Adam studovat už před dvaceti lety, kdy jej zaujala jeho schopnost chránit buňky před toxickými kovy. „Protože právě kovy byly v centru našeho zájmu. Pár let nato, přibližně v roce 2005, jsme si položili další jednoduchou otázku: zdali je metalothionein schopen vázat i léčiva založená na kovech. V té době jsme se pustili do studia vztahu metalothioneinu a řady aspektů týkajících se nádorových onemocnění,“ popisuje Adam.

Jeho tým nyní pracuje s hypotézou, že metalothionein vytvoří komplex s protinádorovým léčivem, kvůli čemuž se stává léčivo zcela neúčinným.

„Tuto schopnost metalothioneinu jsme pozorovali nejen in silico (simulací – pozn. red.), ale také in vitro (v laboratoři – pozn. red.) a aktuálně i in vivo (naživo – pozn. red.). Nyní se pouštíme do hlubšího studia komplexů metalothionein-léčivo, abychom ještě lépe tento mechanismus pochopili,“ popisuje aktuální práci Adam.

Zlepšení léčby o desítky procent

Léčba nádorových onemocnění se vyvíjí v laboratořích i v každodenní praxi. Nejnovější inovace cílí například na vývoj způsobů, jak zefektivnit stávající léčbu a zároveň ochránit necílové orgány a tkáně. Metalothionein může být jedním z budoucích průlomových příspěvků k této problematice. 

„Podařilo se nám už i na zvířecích modelech potvrdit, že pokud zvýšíme tvorbu metalothioneinu v těle, zvýšíme tak rezistenci nádoru vůči cytostatikům. Tyto teorie byly známé již dříve, nám se ale podařilo je věrohodně prokázat a argumentačně podložit. Potvrdilo se nám tedy, že jdeme správnou cestou. Čeká nás ale ještě spousta práce.“ 

Asi nejambicióznějším cílem celého projektu je vytvořit pilulku, kterou si pacient vezme na začátku léčby cytostatiky, aby metalothionein nezvýšil svou produkci, a nádor se tak nemohl bránit. Bude však tato pilulka účinná pro léčbu všech nádorových onemocnění? „To bohužel zřejmě ne. Výzkumy ve světě a odborná literatura totiž ukazují, že u některých typů nádorových onemocnění nedochází ke změnám v hladinách metalothioneinu,“ konstatuje Adam. „Zvýšení produkce metalothioneinu není bohužel univerzální u všech lidských nádorů, závisí na typu a stavu nádoru i genových předpokladech.“ 

Vize do budoucna je ale i tak velmi příznivá. „Pokud bych zavřel oči a zasnil se, tak bychom se v budoucnu mohli bavit o zvýšení úspěšnosti protinádorové léčby i o desítky procent,“ říká Adam.

Grilování komisí

ERC grant se dělí na tři stupně. Nyní se Adamův výzkum nachází v prvním stupni, takzvaném startovacím grantu. Ten je určen pro vědce, kteří jsou dva až sedm let po získání titulu Ph.D. a již mají za sebou určité vědecké výsledky odpovídající danému oboru a očekávanému kariérnímu postupu. Letos má Adam poslední šanci na zisk dalšího, prostředního stupně – Consolidator grantu, který se musí podat nejpozději dvanáct let po získání doktorského titulu.

„To je teď velká výzva, která přede mnou stojí. Připravovaný projekt bude navazovat na naše velmi zajímavé a povzbuzující výsledky ve studiu metalothioneinu a jeho vztahu k nádorovým onemocněním.“

Samotnému získání grantu předchází koncipování projektu, který se musí obhájit před komisí. „Říkal jsem si, že připravit přednášku nebude až tak náročné: dva měsíce na připravení prezentace a následné desetiminutové obhájení… Ale opak se stal pravdou,“ přiznává Adam, že na svoji prezentaci pravděpodobně nikdy nezapomene. „Bylo to úplně něco jiného, než na co jsem byl doposud zvyklý. Členové komise z vás totiž chtějí dostat maximum toho, co dokážete. A někdo tu kritiku a stres bohužel nezvládne.“

Jako jednu z největších výhod získání grantu označuje vědec navázání mezinárodní spolupráce. „Díky ERC jsme prohloubili spolupráci s řadou zahraničních pracovišť, což je jedno z mnoha pozitiv celého grantu, že naše práce začne být vidět a přitáhne pozornost mnoha odborníků. Pracujeme s výzkumnými skupinami z Německa, Polska a Španělska. Výzkum především probíhá u nás na ústavu, v relativně početném týmu,“ popisuje s hrdostí Adam.

„Nejdůležitější, co potřebuji, je, abych lidem v práci mohl věřit. Většina lidí, kterými se v práci obklopuji, jsou zároveň mými blízkými přáteli a to si myslím, že je to, co z nás dělá tak skvělý tým. Musí mezi námi být ta chemie,“ usměje se.

Vojtěch Adam je mimo jiné i profesorem působícím na již zmiňovaném Ústavu chemie a biochemie Mendelovy univerzity v Brně. Má ale ještě při tom všem čas na svoje studenty a studentky? 

„Bohužel toho času není tolik, kolik bývalo. Mám ale vryté v paměti, že každý dobrý vědec si musí udělat čas na kontakt se studenty a předávat jim svoje znalosti a zkušenosti. Přednáším předmět Biochemie u nás na ústavu pro budoucí bakaláře. U těchto studentů totiž považuji za nejdůležitější, abychom v nich od počátku rozvíjeli touhu po vědění, snahu dozvědět se víc než to, co si mohou přečíst v knížkách. O tom je celá věda.“

Jak to měl vlastně sám? Touha po vědění a poznání se u něj rozvíjela již od útlého mládí. „Jako dítě jsem chtěl studovat podmořskou biologii, než jsem zjistil, že to v naší republice nebude tak lehké,“ vysvětluje se smíchem. „Protože jsem měl dobré známky a bavila mě matematika a chemie, moje tehdejší učitelka chemie mi vnukla nápad jít na Střední průmyslovou školu chemickou Brno. Tam jsem se začal setkávat s chemií už velmi podrobně. Seznámil jsem se zde se skvělými lidmi a účastnili jsme se i Středoškolské odborné činnosti, kde jsem poprvé poznal vědu v praxi. A zůstal jsem u ní dodnes.“

Zdroj: Univesitas
Ilustrační foto: pixabay.com