Českou konkurenceschopnost brzdí nízké investice do výzkumu a vývoje

České firmy investují do výzkumu a vývoje (VaV) stále méně než podniky ve vyspělých zemích EU. Není to ale primárně kvůli tomu, že by měly málo odborníků, spíše podceňují význam VaV pro soukromý sektor. Význam inovací pro konkurenceschopnost přitom po pandemii covid-19 ve světě ještě naroste.

Tuzemské firmy mohou letos očekávat příliv nových expertů z Velké Británie (včetně Čechů, kteří na ostrovech před brexitem působili) nebo z Běloruska.

V českých podnicích stále často přetrvává přesvědčení, že R&D (Research & Development) aktivity jsou záležitostí jen velkých podniků, případně že by výzkum a vývoj měl financovat stát.

„Je sice pravda, že stát, respektive EU, nabízí pro výzkum a vývoj řadu podpůrných programů či fondů, ale jsou to firmy, které by si měly uvědomit, že inovace jsou především v jejich vlastním zájmu, protože představují zásadní podmínku jejich budoucí konkurenceschopnosti,“ upozorňuje Ilja Pavlov, ředitel společnosti Acamar, která firmám poskytuje konzultace a týmy IT expertů pro výzkum a vývoj.

Investice do inovací, rozvoje a zvyšování efektivity přitom podle něj rozhodně neznamenají pouze úpravy obchodního modelu nebo nasazování nových verzí softwaru, ale obecně mění podnikání k lepšímu a zvyšují konkurenceschopnost.

Svět po pandemii bude jiný

„Svět po pandemii bude zcela jiný. Transformace, kterou odstartovala, bude pokračovat i po jejím odeznění. Navíc může docházet k opaku offshoringu, tedy přesunu výroby do mateřských zemí velkých společností, což by se ovšem dotklo i oblasti výzkumu a vývoje,“ předpovídá Ilja Pavlov.

Českou republiku by podle jeho názoru tento trend mohl nepříznivě zasáhnout, protože podstatnou část investic do výzkumu a vývoje realizují v Česku právě zahraniční společnosti. Ani současná situace přitom není příznivá, byť se v posledních desetiletích zlepšila.

Česko podle údajů OECD ze závěru loňského roku mezi lety 2000 a 2018 zvýšilo své hrubé výdaje na R&D z 1,11 procenta HDP v roce 2000 na 1,93 % v roce 2018. Na průměr zemí OECD, který se pohybuje kolem 2,4 %, to však stále nestačí. OECD také o České republice uvádí, že zdejší soukromý sektor, zejména malé a střední firmy, investují do výzkumu a vývoje porovnatelně méně, než je průměr OECD a zdejší inovační aktivita je jen mírná.

Odhady celkových výdajů na výzkum a vývoj Českého statistického úřadu v podstatě odpovídají datům OECD. Při přepočtu na obyvatele má nejvyšší výdaje na výzkum a vývoj Švédsko (přes 45 000 korun), Rakousko (45 000), Dánsko (43 300) a Německo (42 600 korun). V Česku jde pouze o 19 643 korun, nejedná se tedy ani o polovinu nejvyšších výdajů. Konkurenceschopnost České republiky je pak adekvátně nižší.

Zájem cizinců neklesá

„České firmy si často stěžují, že pro R&D nemají dostatek specialistů. To ale skutečnosti odpovídá pouze částečně, protože ČR má dobrou tradici kvalitního technického vzdělávání. Navíc i poptávka zahraničních odborníků po uplatnění zde je stabilní a v čase dokonce mírně roste,“ říká Ilja Pavlov.

Situaci může ovlivnit i brexit a uzavírání jednotného pracovního trhu mezi Velkou Británií a EU, kdy řada Čechů a jiných evropských národností žijících ve Velké Británii, včetně kvalifikovaných specialistů, může zamířit zpět domů.

„Stejně tak bude zajímavé sledovat běloruský IT sektor, který je jedním z nejvyspělejších a nejprogresivnějších v Evropě. V návaznosti na složitou politickou situaci je zdejší IT prostředí pod určitým tlakem a část odborníků i firem hledá, jak z toho ven. Nabízí se Polsko, Pobaltí či právě Česká republika,“ dodává Pavlov.

Zdroj: businessinfo
Ilustrační foto: pixabay.com