Vědci z pražské ČVUT vyvíjejí také další specializované létající stroje. Dokáží například v roji mapovat interiéry vzácných památek. Další dokáží monitorovat výrobní haly nebo provádět inventury ve skladech.

Létající drony se během několika posledních let staly běžnou součástí života. Kromě toho, že v mnoha oblastech pomáhají filmařům, vědcům či záchranářům, mohou znamenat také hrozbu. Především pokud jejich prostřednictvím amatérští piloti, ať už nedopatřením nebo záměrně, naruší provoz na letištích.

Prevencí tohoto rizika se zabývá český projekt Eagle.one. Jako lék na drony-narušitele nabízí jiné drony-lovce. „Projekt Eagle.one se zrodil před třemi lety, kdy soukromý investor oslovil mou skupinu na ČVUT v Praze s nabídkou spolupráce na plně autonomním řešením dronu, který by byl schopný lovit jiné drony. Protože se na autonomní systémy dronů interagujících s okolním prostředím specializujeme, velmi rychle jsme se na spolupráci dohodli a začali tento unikátní systém vyvíjet,“ popisuje Martin Saska ze skupiny multirobotických systémů, katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

V rámci projektu byl tým ČVUT najat formou hospodářské smlouvy soukromou společností, která systém vyvíjí a vlastní. Firma se v současné době velmi rychle vyvíjí, tak jak rostou personální potřeby vývoje, výroby a marketingu produktu Eagle.one. „Na ČVUT se specializujeme na vývoj systémů plně autonomních dronů již osm let. Takže přestože aplikace byla pro nás, a vlastně nejen pro nás, úplně nová, stavěli jsme na tomto dlouholetém vývoji a získaných zkušenostech, a i proto byl vývoj systému Eagle.one, ve srovnání s podobně složitými robotickými projekty, extrémně rychlý,“ pokračuje Martin Saska.

Náskok před Evropou

Systémy pro inteligentní drony začala jeho skupina vyvíjet ještě před tím, než se masivně rozšířily. „I proto máme velký náskok nad většinou ostatních výzkumných skupin nejen v ČR, ale i v Evropě a ve světě. Již tehdy nám drony přišly hodně perspektivní a viděli jsme velké množství aplikací. A prakticky každý den se objevují nové příležitosti a možnosti nasazení, které by ještě před pár lety působily jako science fiction,“ zdůrazňuje Martin Saska.

Vývoj autonomních dronů nebo dokonce skupin spolupracujících dronů, což je hlavní vědecký směr, kterému se jeho skupina věnuje, je přitom velmi komplexní disciplína vyžadující velké množství specializovaných odborníků. Právě sestavení dostatečně velkého, ale zároveň perfektně do sebe zapadajícího týmu špičkových a vysoce motivovaných výzkumníků z různých oborů bylo na začátku projektu nejtěžší.

Drony určené pro odchyt jiných dronů přitom nejsou jediným typem létajících strojů, které společnost Eagle.one vyvíjí. Zaměřuje se také na systémy, které mohou být nasazeny v interiérech bez použití externí lokalizace jako je GPS, nebo v blízkosti překážek. „Z aktuálně řešených průmyslových projektů mohu zmínit vývoj autonomních dronů pro inspekce hal a tunelů, autonomní dron pro inventuru ve skladech, dron pro chytré zemědělství a autonomní hasicí dron pro nasazení ve výškových budovách. V praxi je už nasazován náš systém vyvinutý pro inspekci a dokumentaci historických budov,“ vypočítává Martin Saska.

Průzkum dolů a lomů

Kromě těchto technologií, které jsou už postupně nasazovány ve spolupráci s firmami v reálných aplikacích, ukončuje v současné době firma vývoj unikátního systému umožňujícího nasadit roj spolupracujících dronů v prostředí s hustým výskytem překážek, jako je třeba les. A také systém pro průzkum podzemních dolů a lomů. Martin Saska přitom předpokládá, že i pro tyto aplikace se velmi brzo najde soukromý subjekt, který by je dokázal využít ve svém podnikání.

Podle jednotlivých typů dronů se liší také okruhy zákazníků, kteří je využívají. U systému Eagle.one jde především o provozovatele letišť, věznic, sportovních a kulturních akcí, politických shromáždění, ale i o soukromé uživatele, kteří si chtějí chránit své soukromí a bezpečnost. „V naší výzkumné skupině na ČVUT připravujeme řešení na míru pro soukromé firmy, které jsou většinou velmi inovativní a nebojí se investovat do nejmodernějších technologií a získat tak náskok před konkurencí, ale i pro veřejné instituce, jako je národní památkový ústav nebo hasičské sbory,“ dodává Martin Saska.

Právě pro památkáře slouží speciální drony létající ve skupině, používané k mapování historických interiérů. Musejí se dokázat nejen orientovat ve členitém prostředí vnitřních prostor, ale také udržovat vzájemný odstup, aby se nesrazily. „Samozřejmě spolehlivost a bezpečnost více-robotického systému v takovéto aplikaci je naprosto klíčová. I proto každému dalšímu ostrému nasazení nové komponenty systému předchází tisíce hodin simulací a experimentálního ověřování v našich testovacích prostorech,“ konstatuje Martin Saska.

Budoucnost patří miniaturám

Díky zázemí v univerzitním prostředí se na obor dokáže dívat bez úzce byznysového omezení. „Vím, že je to klišé, ale my opravdu nemáme konkurenci. S kýmkoliv, kdo se vývoji bezpilotních autonomních systémů věnuje, chceme spolupracovat a se spoustou z nich spolupracujeme. Naše nejnovější výsledky veřejně publikujeme a jsme rádi, když jsou používány nejen v rámci ČR a Evropské unie,“ podotýká Martin Saska. Jeho vědecká skupina všechny nově získané vědecké poznatky prioritně nabízí českým firmám či institucím a úspěšně tak pomáhá budovat z České republiky dronařskou velmoc. Oproti tomu projekt Eagle.one cílí převážně na zahraniční trhy a ve světě má i největší odezvu.

To vše je přitom teprve začátek. Dronům totiž bude patřit budoucnost. „Nebudu zmiňovat často probírané dron taxi a doručování balíků, což jednou asi přijde, ale podle mého názoru to není klíčové. Z mého pohledu je nejzajímavější extrémní miniaturizace dronů, kterou v budoucnu očekávám. Raději než obří bezpilotní helikoptéru, letící s ledničkou nebo turisty nad hlavami mých dětí, uvítám roje pár gramů vážících a tedy z pohledu kinetické energie naprosto bezpečných dronů, které dovedou přesně měřit znečištění, lokalizovat nebezpečné látky, hledat ztracené dítě v lese, monitorovat požáry a povodně, provádět včasnou inspekci mostů a stavebních konstrukcí, hledat přeživší důlních neštěstí a živelných katastrof,“ porovnává Martin Saska a uzavírá: „Prostě budou moci být nasazeny všude tam, kde pomohou zachránit lidské životy a zvýšit životní kvalitu.“

Systém Eagle.one v kostce

Systém Eagle.one funguje díky využití nejnovějších poznatků v oblasti umělé inteligence a inteligentní robotiky. Bezpilotní drony, které jsou jeho součástí, automaticky reagují na poplašný systém a sami rychle doletí do oblasti, odkud je hlášen výskyt dronu. S pomocí palubních senzorů a umělé inteligence existenci narušitelského dronu potvrdí, přesně lokalizuje jeho pozici a poté ho zneškodní.

Autor: Dalibor Dostál
Zdroj: businessinfo.cz
Úvodní foto: pixabay.com

Martin Bouda z Botanického ústavu AV ČR, ve spolupráci s kolegy ze špičkových světových vědeckých pracovišť, objevil nečekaně silné rozdíly v napětí vody napříč stonkem rostlin, které významně brzdí vodu v jejich nejširších cévách. Výsledky svého výzkumu o závislosti průtoku vody na průměru cév xylému (specializované pletivo, kterým rostlina vede vodu do listů) zveřejnil v prestižním časopise Nature Communications. Průtoky naměřili na stonku živé vinné révy, když jako vůbec první zkombinovali 3D rekonstrukci stonku z rentgenové mikrotomografie s měřením průtoků pomocí magnetické rezonance.

„Mohli jsme tak nahlédnout přímo do živého stonku a přesně určit tok vody cévami bez obvyklých experimentálních manipulací. Naměřené hodnoty jsme pak porovnali s výpočty klasickou rovnicí, která má jev popisovat. Ukázalo se však, že známý vztah mezi průměrem cévy a průtokem vůbec neplatí. Sílu toků totiž neurčují vlastnosti jednotlivých cév, ale komplexní trojrozměrná struktura pletiva jako celku,“ říká Martin Bouda.

Studie významně rozšiřuje dosavadní chápání hydraulické funkce rostlin a odhaluje nové principy, kterými se řídí konstrukce jejich vodonosných pletiv. Pomáhá například vysvětlit, proč dřeviny nejčastěji buď své široké cévy shlukují dohromady (viz obrázek dřeva jasanu) nebo raději tvoří cévy v malém rozpětí průměrů (viz obrázek dřeva javoru). Oběma způsoby se totiž zamezuje přesouvání napětí vody ze širokých cév do úzkých a tedy celkovému zhoršování prostupnosti dřeva vodou, které by pro rostlinu bylo nevýhodné (při suchu by např. dříve vadly listy).

Na základě nových poznatků se bude muset přehodnotit význam, který se dosud velkým cévám ve vedení vody připisoval, a uvažovat o prostorové struktuře xylému komplexním způsobem. Vedle vědeckého významu při objasňování evoluce cévnatých dřevin má tento výsledek i potenciální uplatnění např. při šlechtění rostlin odolných vůči suchu.

Na studii se podíleli vědci předních světových pracovišť – Carel W. Windt z výzkumného centra Forschungszentrum Jülich, Andrew J. McElrone z UC Davis, Craig R. Brodersen z Yale University. Měření byla provedena na odrůdě Cabernet Sauvignon, která je hojně využívaná ve vinařství. Po měření průtoků magnetickou rezonancí v německém výzkumném centru v Jülichu musely být vzorky stonků převezeny až do kalifornského Lawrence Berkeley Lab na specializované pracoviště rentgenové mikrotomografie. Výpočty a 3D simulace toku se prováděly v Botanickém ústavu AV ČR. Význam článku v oboru hydrauliky rostlin vyzdvihl vědecký server F1000, který upozorňuje na nejdůležitější nové poznatky v biologii.

Bouda M., Windt C. W., McElrone A. J., Brodersen C. R. 2019. In vivo pressure gradient heterogeneity increases flow contribution of small diameter vessels in grapevine. Nature Communications: 10 (1) 1-10.

DOI: 10.1038/s41467-019-13673-6.
Zdroj: ibot.cas.cz
Úvodní foto: pixabay.com

S českými vědci bude na vývoji účinnější a bezpečnější formy jaderné energetiky spolupracovat vláda Spojených států, potažmo tamní odborníci. V rámci návštěvy předsedy Senátu Jaroslava Kubery z ODS o tom uzavřeli ve Washingtonu smlouvu zástupci české Akademie věd s americkým ministerstvem energetiky.

V Praze má vyrůst nové experimentální zařízení s cílem vyvinout zdroj energie na bázi slučování jader. Oproti klasické jaderné energetice jde o metodu bez radioaktivního odpadu a s téměř nevyčerpatelným palivem na Zemi.

Vyvíjejí ji v Ústavu fyziky plazmatu české Akademie věd, spolupracují na ni s evropskými kolegy a odteď už i s Američany.

„Výzkum probíhá v České republice, taky ve Spojených státech. Spojené státy reprezentují špičku v tomto výzkumu. My ale budeme vlastnit tak unikátní experimentální zařízení, že americká strana projevila významný zájem se realizace tohoto zařízení účastnit i jeho budoucího využívání a vložit do toho peníze a čas lidí,“ vysvětlil Radiožurnálu muž, který za českou stranu tuto konkrétní část dohody s americkou vládou ve Washingtonu podepsal, ředitel Ústavu fyziky plazmatu Radomír Pánek.

Zařízení tokamak COMPASS Upgrade, o které mají Američané zájem, už se buduje, a mělo by být v provozu během tří, čtyř let.

„Situace je výjimečná v tom, že pravděpodobně poprvé v dějinách České republiky je americká strana ochotná investovat do experimentálního zařízení v České republice. Do dnešní doby to většinou fungovalo tak, že česká strana platila a investovala do experimentů v zahraničí, aby čeští vědci k tomu zařízení měli přístup. To ukazuje na to, že české zařízení, které v tuhle chvíli stavíme, je světově unikátní a že i Američanům stojí za to, aby se toho účastnili a investovali do toho,“ dodal Radomír Pánek o americkém angažmá v českém projektu, který by měl podle vědců vést k nové, bezpečnější generaci jaderných elektráren s komerčním využitím kolem roku 2050.

Zdroj: irozhlas.cz
Úvodní foto: pixabay.com

Masarykův onkologický ústav v Brně jako první v Česku použil při vyšetření pacienta speciální radiofarmakum Galium pro odhalení neuroendokrinního nádoru. Za pomoci Galia lékaři objeví malé nádory, u nichž to jiná metoda nedokáže. Díky tomu lze dřív zahájit léčbu. 

Neuroendokrinní nádory vznikají poškozením buněk soustavy žláz s vnitřní sekrecí. Tyto buňky pak tvoří nádory v celém těle, třeba v trávicím traktu, plicích i na kůži. Neuroendokrinní nádory patří k vzácným. V Česku jimi trpí několik set lidí. Právě s diagnózou těchto nádorů může pomoci radiofarmakum Galium. Po aplikaci do krve pacienta vyhledá endokrinní nádorové buňky v těle a na nějakou dobu je zvýrazní. Lékaři je pak mohou vidět na speciálním přístroji a určit rozsah onemocnění. 

„Jinými metodami jsme mohli odhalit nádory velké kolem jednoho centimetru. Pomocí radiofarmaka objevíme i nádory kolem pěti milimetrů,“ řekl primář oddělení nukleární medicíny ústavu Zdeněk Řehák. Díky tomu lze zahájit léčbu dříve. Podle Řeháka je navíc metoda s použitím Galia šetrnější k pacientům, protože oproti jiným vyšetřením klesá na třetinu radiační zátěž. Trvá také jen dvě hodiny oproti jinému, třeba i dvoudennímu vyšetření.

Časem by se látka dala využít i k léčbě

Léčba pak většinou spočívá v chirurgickém odstranění nádoru a cílené terapii. Časem se chce ústav dopracovat k použití radiofarmaka nejen pro odhalení nádoru, ale také pro léčbu. V praxi by to znamenalo, že použitím Galia by lékaři nádory našli a druhé aplikované radiofarmakum by se zaměřilo na jejich zničení.

Radiofarmaka u endokrinních nádorů se používají už v zahraničí, v České republice to podle náměstkyně ústavu Šárky Kozákové nebylo možné s ohledem na legislativu a absenci registrace generátoru a kitu, která je potřebná k výrobě radiofarmaka. Ústav však používá jiná radiofarmaka, například pro odhalení nádorů mozku.

Radiofarmakum nehradí pojišťovny, ústav to s nimi projedná. Zatím chce formou studie použít metodu u 50 lidí. Dá na to 7,5 milionu.

AUTOR pes

Zdroj: ČT24/ČTK

Úvodní fotka, fotka v článku: pixabay.com

Experti z České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) vyvíjejí aplikaci s pracovním názvem Brouk, která má najít stromy napadené kůrovcem dříve, než se to povede lesníkům. Spustit ji chtějí do konce roku. Jejich úsilí podpořila i Technologická agentura České republiky.

Aplikace funguje za pomocí dronu, který monitoruje lokalitu ze vzduchu. Lesníci pak nemusí procházet porost a kontrolovat koruny zespodu. Že je strom nemocný, vidí senzor kamery dřív než člověk. Stav vegetace je schopen zjistit pomocí takzvané spektroskopie.

„Strom změní spektrální příznaky. To znamená, že změní barvu v okem neviditelných spektrech, třeba v infračervené barvě, a nepatrně se mu zvýší teplota, což také dokážeme detekovat,“ vysvětluje Ondřej Lagner z Fakulty životního prostředí ČZU.

Aplikace je vhodná hlavně pro majitele menších lesů

Posbíraná data aplikace vyhodnotí do několika hodin. Napadané stromy označí červenou tečkou, zdravé bílou. Kromě toho má aplikace v budoucnu rozlišovat i stromy, které mohou být ohroženy, lesníkům by dala možnost včas zasáhnout. Vývojáři teď pracují na uživatelském prostředí.

„Zvažujeme formu služby, kdy bychom zpřístupnili prostředí, do kterého by si uživatel svá data nahrával, nepotřeboval by žádné zvláštní aplikační vybavení. Jeho vstupem je snímek z dronu, který nahraje, a o všechno ostatní se postaráme my,“ říká Václav Wiesner ze společnosti Unicorn.

Aplikaci by mohli používat hlavně majitelé menších lesních ploch v řádu desítek hektarů. Větší území by bylo třeba sledovat větším bezpilotním letadlem a nejlépe citlivějším, a tedy i dražším senzorem.

AUTOR: han

Zdroj: ČT24

Úvodní foto: FB ČZU

Foto v článku: archiv ČT24

Česká věda se pokouší rozlousknout záhadu řeči rostlin, za kterou lze považovat proudění tekutiny v jejich stoncích a listech. Může jít o naprosto přelomový objev. Zdaleka nejde jen o to, že si jednou fuchsie pěstovaná na okenním parapetu řekne za pomoci nejmodernější techniky svému majiteli o více zálivky nebo o přesazení. Mohlo by jít o cestu, jak v budoucnu zajistit dostatek potravin pro miliardy lidí na celém světě.

Zlepšením péče o rostliny se následně zvýší výnosy při sklizni, a to výrazně. Sci-fi scénáře se pomalu stávají skutečností.

„Umíme odposlechnout, zda je námi sledovaná flóra spokojená, či stresovaná. Víme už, že rostliny jsou schopny předem říci, že se jejich stav zhoršuje, a to za situace, kdy jsou vizuálně naprosto v pořádku. Změna nastane až po několika hodinách,“ řekl Právu fyziolog rostlin Václav Trojan z brněnské Fakultní nemocnice u sv. Anny.

Řeč rostlin se snaží rozlousknout s Petrem Dostálem z Mendelovy univerzity. Problémem je se v té změti zvuků pořádně zorientovat, a tedy detailněji pochopit, co rostliny říkají. Člověk je ani není schopen svým nedokonalým sluchem zaznamenat. Jde o takzvané zvuky transpiračního proudění, které jsou stokrát vyšší než frekvence slyšitelná pro člověka.

Zjednodušeně řečeno, v každé rostlině je pomyslné potrubí. Jedno vede od kořenů ke koncům listů a zásobuje je živinami a vláhou. Druhé vede opačným směrem a je důležité pro fotosyntézu.

To podstatné je, že tímto potrubím koluje tekutina. Její průtok vytváří zvuk, což je ona pomyslná řeč rostlin. Jde o to, nakolik jsou tyto zvuky pravidelné, silné či plynulé.

Patentovaný snímač 

Výzkumný tým Trojana s Dostálem si již nechal patentovat přístroj, jímž je snímač pro aplikaci do stonku rostliny. Zařízení odposlechne zvuky sledované rostliny a ty pak v počítači přemění na křivky. Jejich změť na obrazovce je oním sdělením, v němž rostlina signalizuje, zda se má dobře, nebo jí naopak něco vadí v pohodlném růstu.

Vědci na projektu pracují již tři roky. Přestože v Česku je poměrně neznámý, byl již prezentován odborníkům v USA nebo v Thajsku. Výzkumníci se netají tím, že chtějí dosáhnout komerčního uplatnění projektu.

Zisk z prodeje zařízení schopných monitorovat řeč rostlin by umožnil financování dalšího výzkumu zaměřeného na analýzu zvuků. Všeobecně se ví, že se vzrůstajícím počtem lidí bude složitější pro všechny zajistit dost kvalitních potravin, protože množství zemědělské půdy je omezené, stejně jako její kvalita.

Inspirací jsou jim bývalí pedagogové 

Trojan zdůraznil, že celý projekt je dokladem toho, jak je dobré mít inspirativní učitele. Oba tvůrci projektu se odkazují na své někdejší pedagogy, fyziology rostlin, profesora Jana Hradilíka a někdejšího rektora Mendelovy univerzity Ladislava Havla.

„Například profesor Hradilík dělal už před desítkami let první pokusy s měřením veličin v rostlinách. My jen navazujeme na tuto práci, k níž máme dokonalejší techniku. Přestože jsou oba už v důchodu, jsou to naše hnací motory, které nás popohánějí do práce,“ doplnil s úsměvem Trojan.

Zdroj: www.novinky.cz, http://ott.mendelu.cz

Úvodní foto: pixabay.com

Foto v článku: archiv V.Trojan

O jedněch z nejkrásněji zbarvených akvarijních ryb, halančících, je známo, že dokáží dospět v neuvěřitelných 14 dnech. Studium jejich rozmnožování a šíření na nová území přináší mnoho dalších překvapení. Nyní se ukázalo, že jikry halančíků jsou extrémně odolné: dokážou přežít průchod zažívacím traktem labutí rodu koskoroba. Halančíci tak mohou kolonizovat oblasti, kam se jinak žádné ryby nedostanou. Mezinárodní výzkumná skupina, jejíž součástí je i vědecký tým Martina Reicharda z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, tato zjištění publikovala v červnu v prestižním časopise Ecology.

Vše začalo nečekaným nálezem jikry halančíka v trusu nejmenší z žijících labutí, labutě koskoroby, při terénním sběru vzorků v oblasti pamp jižní Brazílie. „Jikra byla nepoškozená, ale vzorek trusu byl zamražen a embryo tudíž nebylo životaschopné,“ vysvětluje Martin Reichard počátek nenadálého objevu. „Pokud by však jikra průchod trávicím traktem opravdu přežila, znamenalo by to, že se halančíci, stejně jako třeba rostliny či plži, mohou šířit v zažívacím traktu ptáků,“ dodává vědec.

Aby výzkumníci otestovali, zda jikry opravdu v trávicím traktu mohou přežít, podrobili je přímému testu. Labutě koskoroba v zajetí krmili směsí rostlinného materiálu s přimíchanými jikrami dvou druhů halančíků. Ukázalo se, že některé jikry průchod trávicích traktem opravdu přežijí, a to i po dobu více než 30 hodin. „Z celkem 650 jiker jich přežilo sice jen pět, ovšem i to může stačit k založení nové životaschopné populace,“ zdůrazňuje Martin Reichard a upozorňuje, že potvrzeno bylo i úspěšné líhnutí z jikry, která prošla trávícím systémem labutě.

Jiné ryby se do těchto míst nedostanou

Extrémní odolnost jikerných obalů umožňuje halančíkům kolonizaci extrémních biotopů. Mnoho druhů žije v dočasných tůních a období sucha přežívá jako jikry ve vyschlém sedimentu tůní. Ukazuje se, že tato odolnost halančíkům také umožňuje šíření na nová území a vysvětluje přítomnost těchto ryb na nečekaných místech.

„Otázkou zůstává, zda podobnou strategií mohou disponovat také jiné druhy ryb,“ říká Martin Reichard. Obecně se totiž předpokládá, že jikry ryb mohou být přenášeny na peří, zobáku či nohou vodních ptáků. Důkazů či pozorování takového transportu je ale minimum, a to i přes časté nálezy ryb v izolovaných tůních. „Jak se do těchto tůní mohou dostat, je důležitou otázkou také třeba z hlediska šíření nepůvodních druhů. Navazující výzkum bude orientován tímto směrem,“ uvádí vědec.

Připravila: Markéta Růžičková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR, ve spolupráci s Alenou Fornůskovou z Ústavu biologie obratlovců AV ČR 
Foto v článku: Matej Polačik, Ústav biologie obratlovců AV ČR

Zdroj: avcr.cz

Úvodní foto: fishbase.org (Matheus Volcan)

Česká družice Lucky-7 a další české vědecké přístroje jsou mezi více než třiceti aparáty, které v pátek ráno vynesla na oběžnou dráhu kolem Země ruská raketa Sojuz 2.1b z kosmodromu Vostočnyj na Dálném východě. Start rakety vysílala na svém webu v přímém přenosu ruská kosmická agentura Roskosmos.

Do vesmíru se podle Roskosmosu dostaly najednou ruská meteorologická družice Meteor-M 2-2 a více než tři desítky minisatelitů (CubeSat). Jde o tři ruské přístroje a třicítku aparátů z celkem 11 zemí, včetně České republiky nebo například Británie, Francie, Německa, Švédska a Spojených států.

Družici Lucky-7 sestrojili Jaroslav Laifr a Pavel Kovář z Českého vysokého učení technického (ČVUT). Měla by umožnit ověřování nejnovějších vědeckých poznatků o stavbě elektronických systémů a o radiové komunikaci vesmírných sond.

Kromě Lucky-7 jsou nyní na oběžné dráze v ruské družici Socrat-R také detektory pro monitorování kosmického počasí a radiačního pole v okolí Země, vyvinuté týmem Václava Vrby z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) ČVUT. Patří k nim i dozimetr z Ústavu jaderné fyziky AV ČR.

Čeští vědci očekávají, že by se jim Lucky-7 měla poprvé ozvat při přeletu v 15:40 SELČ. Pokud jde o detektory, zjistit, zda jsou v pořádku a provozuschopné, může trvat několik dnů.

Vyrobeno z běžně dostupných komponent

„Družice Socrat-R bude monitorovat kosmické počasí a radiační pole v okolí Země. To je velmi důležité hlavně v době, kdy by se měly zvýšit aktivity ve vesmíru a kdy se chystá návrat člověka na Měsíc a cesta na Mars. K tomu účelu je družice vybavena dozimetrickým zařízením, které umožňuje detekovat částice kosmického záření a zjišťovat i případnou dávku, kterou by obdrželi kosmonauté,” uvedl vědecký tajemník Ústavu jaderné fyziky Vladimír Wagner.

Podle Laifra je Lucky-7 vyrobena z běžně dostupných součástek a materiálů, proto je jejím cílem testovat užití běžné komerční elektroniky při misích v hlubokém vesmíru nebo na dlouhodobých misích, jako jsou lety na Měsíc či na Mars. „Nesestrojili jsme jen další satelit, ale miniaturní laboratoř. Vyzkoušíme něco, co ještě nikdo předtím. Díky našim znalostem o vlivu vesmírného prostředí na elektroniku a materiály jsme mohli využít komponenty určené například pro automobilový průmysl úplně jinak, než jak jsou běžně používány,” řekl vědec.

Nejlevnější v historii. Má vydržet až 25 let 

Projekt za téměř půl milionu korun je podle vývojářů nejlevnější vědeckou družicí v historii. Kovář na počátku do přístroje investoval 30 000 korun, zbytek byl financován z prodeje navigačního přijímače, který Kovář pro družici sestrojil, do zahraničí.

S družicí by vědci měli komunikovat dvakrát denně, později to má za ně dělat přístroj pro automatickou komunikaci. Družice by se podle Laifra měla udržet na oběžné dráze kolem Země co nejdéle, možná i 25 let.

Zdroj:ČTK

Foto v článku: ČTK

Zvýšené riziko nebezpečných infekčních nemocí přenášených klíšťaty souvisí podle vědců s přemnožením hrabošů. Pomocí dat o početnosti drobných hlodavců lze podle nich předpovědět v Evropě s ročním předstihem riziko nakažení lymskou boreliózou a klíšťovou encefalitidou a v dotčených lokalitách včas před tímto rizikem varovat obyvatelstvo. Vyplývá to z objevu týmu vědců z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého a brněnské Fakulty veterinární hygieny a ekologie, informovali zástupci olomoucké univerzity.

Vědci v tříletém výzkumu prokázali spojitost mezi intenzitou výskytu těchto nebezpečných infekčních nemocí a přemnoženými hraboši. Hlodavci jsou totiž hlavními hostiteli larev i nymf klíšťat, která poté napadají větší savce včetně člověka.

„V práci ukazujeme, že roky zvýšeného rizika nakažení lymskou boreliózou a klíšťovou encefalitidou lze jednoduše předpovídat pomocí početnosti hraboše polního z minulého roku. S pomocí dat o početnostech hraboše polního v České republice jsme úspěšně předpověděli výskyty chorob nejen v Česku, ale také v Německu, Rakousku a Slovinsku,“ uvedl vedoucí katedry ekologie a životního prostředí olomoucké přírodovědecké fakulty Emil Tkadlec.

Vědci sledovali početnost hraboše polního, který je pravidelně ve dvou až čtyřletých intervalech přemnožený. Například letos se hraboši přemnožili na Moravě. „Metodou analýzy časových řad jsme prokázali, že kolísání výskytu obou klíšťových nemocí je silně závislé na cyklickém kolísání početnosti hraboše polního. Předpověď se ještě vylepšila přidáním klimatických vlivů,“ doplnil Tomáš Václavík z katedry ekologie a životního prostředí.

Larvy mají kde přežívat 

Podle odborníků vysoká početnost hraboše polního i jiných hlodavců má za následek lepší přežívání larev klíšťat a v následujícím roce i vyšší počet jejich infekčních nymf. Modely postavené na souvislosti mezi populacemi hrabošů a klíšťat, které předpovídají riziko nakažení lymskou boreliózou a klíšťovou encefalitidou, jsou přitom podle nich jednoduché. Potřebná data lze snadno získat z veřejných databází. „Tento model proto může být okamžitě aplikován. Tím se otevírá možnost obecné předpovědi rizika nakažení i dalšími klíšťovými chorobami, které mají závažné dopady na zdraví lidí i zvířat,“ podotkl Pavel Široký z brněnské veterinární univerzity.

Předpovídání rizika onemocnění klíšťovými chorobami se stalo důležitým předmětem výzkumu po celém světě. K nejvýznamnějším klíšťovým nemocem patří lymská borelióza a klíšťová encefalitida, v ČR jsou obě onemocnění.

AUTOR: kar

Úvodní foto: https://sk.wikipedia.org/

Foto v článku: archiv AVČR

zdroj: ČT24, UPOL, ČTK

Aktuální vědecké projekty a nejnovější poznatky v oblasti složitých funkcí genů a jejich interakcí nejen v lidském organismu, vývoj nových diagnostických metod a postupů při léčbě běžných i vzácných chorob, výzkum biologicky aktivních látek včetně chemoterapeutik, proteinové a tkáňové inženýrství a jejich využití v praxi. To jsou jen některá z témat mezinárodní konference nazvané Dny BIOCEV, na níž se 17. a 18. června sešli ve Vestci u Prahy čeští i zahraniční odborníci.