Umělecké instalace v zámeckých a městských parcích a zahradách ohrožuje mnoho rostlinných organismů, mezi jinými řasy a sinice. Vědci z Botanického ústavu AV ČR vyvinuli zařízení, které dokáže včas detekovat přítomnost nežádoucích mikroorganismů na různých površích, a zabránit tak degradaci památek zahradního umění.

Pro člověka představují sochy, fontány nebo zahradní altány hlavně líbivé zpestření parků či zahrad. Pro řasy nebo sinice ideální prostředí ke kolonizaci. A ta se může památkám stát osudnou.

„Tyto mikroorganismy způsobují ztrátu pevnosti konstrukcí, elasticity krytin a fólií, ztrátu průhlednosti historických skel, plesnivění nebo změnu barvy,“ popisuje Eliška Maršálková z oddělení experimentální fykologie a ekotoxikologie Botanického ústavu AV ČR.

„Okupanti“ fasád a povrchů

Včasná detekce toho, zda památku „obsadily“ sinice, řasy, houby nebo plísně, by tak ušetřila miliony korun. Botanici z AV ČR proto vyvinuli vlastní zařízení, které umožňuje preventivní prohlídky konstrukcí a staveb, a to bez potřeby mechanického zásahu do povrchu zkoumaného materiálu. Přístroj zvládne kvantifikovat jednotlivá společenstva mikroorganismů a navzájem je odlišit.

„Zařízení dokáže poměrně rychle a jednoduše, aniž by poškodilo zkoumaný objekt, odhalit v terénu začínající biokorozi, tedy nežádoucí změnu vlastností materiálu v důsledku působení živých organismů, a následně ji vyhodnotit. Správce objektu pak podle výsledků může rychle a efektivně zvolit způsob nápravy,“ dodává Eliška Maršálková.

Voda pod online dohledem

Vedle povrchů památek se vědci v rámci rozsáhlého výzkumu v tuzemských zámeckých parcích zaměřili také na znečištění tamějších vod. A přišli s další technologickou novinkou: online systémem, který sleduje kvalitu vody na základě změn teploty a množství chlorofylu.

Systém v případě mimořádné události v toku způsobené například přívalovým deštěm nebo havárií okamžitě informuje o situaci, a umožňuje tak včasně zasáhnout. Dokáže také upozornit na počínající rozvoj vodního květu sinic ve vodních prvcích zahradního umění.

Vetřelci z řad invazních rostlin

Nedílnou součástí zámeckých parků a zahrad jsou také nepůvodní rostlinné druhy. Ty se však snadno mohou stát nežádoucími vetřelci, kteří zásadně ohrožují vzhled a funkčnost památek a krajiny. Výzkum botaniků z AV ČR však překvapivě ukázal, že české zámecké zahrady a jejich okolí invazní druhy nijak výrazně neohrožují.

„Zámecké parky jsou velmi druhově bohaté a jsou pokládány za zásobník rostlinných invazí připravených zahltit krajinu. Když jsme však vyhodnotili průzkum v devadesáti zámeckých parcích, ukázalo se, že díky dobré údržbě parků k výraznějšímu zplaňování nedochází. Naopak, více druhů se šíří z okolní krajiny do parků - od ovocných dřevin až po okrasné zahrádkové druhy,“ říká Jan Pergl z oddělení ekologie invazí Botanického ústavu AV ČR.

Zdroj: avcr.cz
Ilustrační foto: pixabay.com

Tým zaměstnanců a studentů z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií Vysokého učení technického (FEKT VUT) v Brně vyvinul během pár dní novou polomasku BUT–H1, která má pomoci chránit nejen před onemocněním Covid-19 způsobeným novým koronavirem. Podle univerzity si ji můžete vytisknout i na běžné domácí 3D tiskárně s technologií FDM (modelování z termoplastu) a nepotřebujete k tomu žádné speciální materiály.

„Chtěli jsme vymyslet alternativu k dostupným provizorním ochranným prostředkům. Většina nabízených podkladů k 3D tištěným maskám buď vyžaduje speciální stroje i materiál, nebo není dostatečně účinná,“ vysvětlil hlavní výhody masky jeden z autorů, Václav Kaczmarczyk z Ústavu automatizace a měřicí techniky FEKT VUT.

Ochranná rukavice přes masku

Běžně používaný materiál 3D tisku je totiž poměrně porézní a není možné zaručit, že by člověk nenasával vzduch právě přes něj.

„Proto jsme přišli s jednoduchým vylepšením, a to přetáhnout přes vytištěnou masku jednorázovou latexovou nebo nitrilovou rukavici. Ta masku utěsní a lépe díky ní sedí na obličeji. Zároveň je z atestovaného materiálu, takže je zaručena její zdravotní nezávadnost,” dodal Kaczmarczyk.

Maska se tedy dobře se přizpůsobí tvaru obličeje. Do styku s pokožkou obličeje se dostává jen materiál jednorázové rukavice, který je podle VUT snadno dezinfikovatelný a v případě potřeby i rychle a levně vyměnitelný.

Nikoli masová výroba, ale funkční alternativa

Tým z VUT nemá ambice vyrábět masky ve velkém množství, chce ale poskytnout funkční alternativu pro širokou veřejnost. Tato maska je tím pádem určena pro neprofesionální použití jako náhrada netěsnících roušek a nedostupných respirátorů. Polomaska neobsahuje výdechový ventilek.

„Masky ocení i lidé s brýlemi. U běžné látkové roušky, když máte brýle, tak se vám okamžitě zamlží. To je znamení, že vzduch nasáváte a vydechujete jinudy, než by bylo potřeba a než je bezpečné. Pokud bude mít někdo doma 3D tiskárnu, vytiskne si naši masku, utěsní rukavicí a podle návodu vystřihne filtr z dostupných materiálů, ochrana by měla být vyšší. Důležité je, že i nedokonalá filtrace podstatným způsobem sníží virovou zátěž," poznamenal Kaczmarczyk.

Jako improvizovaný filtr lze využít materiály používané na výrobu roušek, filtrační médium z kabinových filtrů osobních či nákladních automobilů nebo z domácích čističek vzduchu. Během používání se na filtračním médiu hromadí vlhkost a podobně jako u roušek či respirátorů bez ventilu zde vzniká prostředí, ve kterém by se mohly množit bakterie. Filtr je nutné po použití vysušit a dezinfikovat, případně vyměnit za nový.

V nejbližších dnech chce brněnský tým doplnit další velikosti masek tak, aby si mohl vybrat každý. Pracují též na návrhu masky pro děti. Kompletní návod na výrobu masky zveřejnila škola i na svém na webu.

Zdroj: novinky.cz

Foto: FEKT VUT

Ústav chemie a biochemie Mendelovy univerzity v Brně zkoumá možnosti využití mikrořas k odstranění azobarviv a dalších toxických látek z životního prostředí. Vědci se jako jediní z Česka zapojili do mezinárodního projektu nazvaného Greener, který se orientuje právě na vývoj a praktické využití nástrojů k odstranění toxických látek z vody a půdy. 

Azobarviva jsou karcinogenní látky, které způsobují kopřivku nebo alergie. Používají se k barvení textilu, plastů, potravin či papíru. Při výrobě nebo samotném barvení část uniká do životního prostředí.

Čističky odpadních vod je nedokážou odstranit. Toxické látky tak kontaminují půdy a povrchové i spodní vody.

Brněnští vědci zjišťují, která z mikrořas umí azobarviva nejlépe pohlcovat. „Existují desetitisíce druhů, které se nejčastěji vyskytují ve vodě. Jsou schopny přežít i při nízkých či vysokých teplotách nebo v kontaminovaném prostředí. Právě těchto vlastností chceme využít,“ uvedl vedoucí laboratoře metabolomiky a epigenetiky rostlin Dalibor Húska. Proces by bylo možné využít i pro odstranění těžkých kovů, jako jsou kadmium nebo olovo.

Podle Húsky se tím však jen přesune problém z půdy nebo vody do buňky. „Ideálním výsledkem by mělo být nalezení takové mikrořasy, která umí azobarviva rozložit na netoxické či méně toxické látky,“ řekl Húska.

Z laboratoře do života

Cílem vědců je rovněž zavedení technologie do praxe. Chtějí ji vyzkoušet v čističkách například v podobě bioreaktoru, který by byl propojen s okruhem vody čističky nebo továrny. První výsledky výzkumu by měly být známé do konce letošního roku.

Mezinárodního projektu Greener se účastní 16 evropských institucí a firem a čtyři partneři z Číny, řekla vedoucí výzkumné skupiny bioanalýzy a genového inženýrství Markéta Vaculovičová.

Začal loni v březnu a potrvá do roku 2023. Rozpočet je 5,5 milionu eur (asi 150 milionů korun). Z většiny na něj přispívá Evropská unie. 

Zdroj: ČT24
Ilustrační foto: cs.wikipedia.org