Na přelomu roku se mi konečně podařilo odjet na krátkou dovolenou a naivně jsem si myslel, že všechny problémy loňského roku jsou za námi a v novém roce se budeme věnovat především smysluplné práci. Pak jsem si ale přečetl zprávu ČTK a analýzu, ze které (podle tvrzení autorů) vyplývalo, že čeští podnikatelé nemají zájem podporovat veřejný výzkum na vysokých školách a v Akademii věd, přestože ji podporuje stát. Autor dále spekuluje, že nedostatečná spolupráce je důsledkem toho, že podnikatelé jednak nemají ve veřejný výzkum důvěru a za druhé že podnikatelé jsou ve svých výzkumných potřebách saturováni prostředky z veřejných zdrojů, protože z veřejných zdrojů ročně obdrží vyšší částku, než vynaloží na spolupráci.
Prezident AVO Libor Kraus
V oblasti aplikovaného výzkumu se pohybuji už 27 let. Od absolventa a technika přes samostatného výzkumníka až po řízení výzkumné organizace. Po celou dobu jsem se v organizacích, kde jsem působil, snažil o spolupráci s firmami a o poskytování výzkumných služeb firmám. Dovoluji si tedy tvrdit, že kvalitní firmy a dobří podnikatelé v celé Evropě (nejen v Česku), mají velký zájem o výsledky výzkumu a vývoje, které dokáží aplikovat ve svých společnostech. Je ale otázkou, zda takové výsledky dostávají v českých veřejných výzkumných organizacích. Což není jen otázka kvality výsledků, ale i jejich přizpůsobení praxi. Další otázkou je, zda prostředí pro tuto spolupráci podporuje český stát a státní a veřejná správa.
V listopadu loňského roku jsem se zúčastnil návštěvy na německém BMBF a na několika výzkumných pracovištích. Uvedu jeden příklad: na TU Darmstadt nám bylo předvedeno univerzitní výzkumné centrum, které je z 53% financováno německými firmami. Jak je to možné, když tzv. Rámec společenství pro státní podporu VaVaI povoluje pouze 20% kapacitu pro ekonomické činnosti? Jednoduše – pouze 20% financí je smluvní výzkum a tedy ekonomické aktivity a 33% je tzv. kolaborativní výzkum, tedy výzkum ve spolupráci, i když hrazený podniky. Jiným příkladem z našeho okolí je např. rakouský Austrian Institute of Technology, jehož zakladateli jsou společně rakouské Ministerstvo pro vědu a technologie a rakouský Svaz průmyslu.
Možná bychom se tedy měli ptát, proč toto funguje u našich nejbližších sousedů a ne u nás. Jedna z odpovědí může být v úkolech, které naše státní správa dává veřejným institucím např. prostřednictvím jejich hodnocení. Od roku 2013 se primárně hodnotí publikační výsledky. Teprve v poslední době se mezi hodnocenými parametry objevil objem smluvního výzkumu a teprve poslední dva roky je postaven na roveň získanému objemu financí z veřejných prostředků. Aplikované výsledky výzkumu a vývoje nejsou hodnoceny vůbec – z toho důvodu také poklesl i jejich počet zadávaný do registru výsledků VaV. Samozřejmě na druhou stranu lze argumentovat, že v ČR jsou převážně dceřiné společnosti nadnárodních společností, které výzkum a vývoj realizují především v mateřských společnostech, to je ale realita, se kterou se veřejné výzkumné organizace musejí vyrovnat.
Na závěr jeden (také statistický) argument. Za rok 2015 byl finanční objem služeb VaVaI, které poskytly aplikační průmyslové výzkumné organizace sdružené v AVO svým partnerům necelých 500 mil. Kč, což je více než třetina celkové udávané mezisektorové spolupráce. Skončím tedy optimisticky. Tak jako je velice nízká nezaměstnanost v České republice a firmy shánějí těžce nové zaměstnance, zrovna tak není plně pokryta potřeba evropských firem v oblasti výzkumu a vývoje. Pokud se této poptávce veřejné výzkumné organizace konečně začnou přizpůsobovat, pak vidím velký prostor pro placenou spolupráci.
Libor Kraus, prezident AVO
Zdroj: AVO
