- Při spolupráci vědců a byznysu v Česku zůstane mnohdy jen u velkých slov.
- Experti ale vidí v oblasti propojování aplikovaného výzkumu s praxí pozitivní změny.
- Přílišná závislost akademiků na grantech může omezit kreativitu a experimentování.
Zubní implantát z nanostrukturního titanu, který neobsahuje toxické ani alergenní přísady a má vyšší pevnost než klasické materiály používané pro zubní náhrady. Nebo odpadní nádoby, které jsou odolné proti výbuchu. To jsou jen příklady inovací vzniklých na akademické půdě, které se podařilo dostat z laboratoře do praxe. Úspěšných příkladů spolupráce vědců a byznysu v Česku přibývá, odborníci se však shodují, že mnohdy zůstane jen u velkých slov.
"Spolupráce škol a byznysu je poměrně komplikovaná záležitost. Nic nepomohou nekonkrétní uzavřené smlouvy, které mají často charakter deklarace na úrovni vedení firmy a vedení školy či fakulty. Právě tuto deklaraci je třeba naplňovat konkrétními činy. Ty závisí na lidech, kteří na univerzitě něco vymyslí, a na lidech v praxi, kteří to chtějí skutečně využívat. Naší chybou někdy je, že neumíme rychle reagovat na potřeby průmyslových partnerů. Podle mě spočívá řešení v dlouhodobé spolupráci konkrétních výzkumných týmů s inovativními týmy ve firmách," říká Petr Štěpánek, rektor Vysokého učení technického v Brně (VUT). A svá slova podpoří i příkladem. Právě VUT například dlouhodobě spolupracuje s firmou Tescan Orsay Holding, se kterou má škola uzavřenou licenční smlouvu na využití patentované technologie při výrobě nového typu holografického mikroskopu. Mnoho inovativních nápadů však nikdy neopustí laboratorní prostředí. "I když výzkumné záměry projdou důkladným posouzením jejich novosti, či dokonce unikátnosti, najít dostatečně silného průmyslového partnera, který je ochotný a schopný nový předmět uvést na trh, se podaří jen u procenta vědeckých výsledků," říká Štěpánek a dodává: "Tyto zkušenosti jsou obdobné i v zemích s dlouholetou komercializační tradicí, o to těžší je to v českém prostředí, kde se tyto podmínky teprve utvářejí."
Celkově ale experti vnímají v oblasti propojování aplikovaného výzkumu s praxí řadu pozitivních změn. Například v systému hodnocení výzkumných organizací je vidět pomalý, ale přece jenom patrný posun k většímu důrazu na prokazatelně aplikované výsledky. Technologická agentura ČR (TAČR) pro změnu před dvěma roky spustila program Gama, který pomocí cílených dotací motivuje akademické instituce, aby lépe dokázaly poznat slibné výzkumné záměry a podpořily je ve fázi ověření konceptu, kterému odborníci s nadsázkou přezdívají "údolí smrti".
Navázání užší spolupráce mezi vědci a byznysem ale někdy brání absence jasných pravidel, kterými by se obě strany mohly řídit. "Vím o řadě případů, kdy by výzkumník rád komercializoval výsledky své práce, ale nikdo mu s tím v jeho instituci není schopný poradit a pracoviště odpovědné za podporu spolupráce začne úvodní schůzku tím, že mu vyjmenuje všechna možná rizika," říká David Uhlíř, zástupce ředitele pro strategii Jihomoravského inovačního centra (JIC) a člen správní rady obecně prospěšné společnosti Česká inovace. A uvádí i příklad z opačného pólu. "Znám také pracoviště transferu technologií, které je schopné fungovat jako průvodce procesem komercializace, reaguje pružně a během několika dní je schopné připravit licenční smlouvu s průmyslovým partnerem. Z výzkumníka tak sejme starost o věc, ve které se sám těžko orientuje."
Vědci by si podle oslovených expertů měli také více uvědomovat, že aplikovaný výzkum nekončí patentem nebo publikací, ale zavedením výsledku do praxe − tedy jeho prodejem. "Pokud se výsledek aplikovaného výzkumu neuplatní v praxi, nejde o kvalitní výzkum. I sám předseda Akademie věd Jiří Drahoš uvedl před časem, že ve vyspělém zahraničí funguje při každé kvalitní výzkumné jednotce obchodní tým, který prodává její výsledky a řeší transfer do aplikační sféry a přenos podnětů a zakázek zpět do výzkumu," říká Libor Kraus, předseda představenstva výzkumné organizace Comtes FHT a zároveň prezident Asociace výzkumných organizací.
Roman Šiser z Inovačního think-tanku Technologické agentury ČR a člen správní rady iniciativy Česká inovace varuje před přílišnou závislostí akademiků na grantech, které mohou podle jeho názoru omezit kreativitu a experimentování. "Když se něco vyzkoumá za veřejné peníze, má to být přístupné všem, což je ale překážka toho, aby za to byl komerční subjekt ochotný zaplatit. Dokonce se stává, že vědci odmítají zakázky z byznysu, protože musí honit vědecké body a smluvní výzkum je pro ně nezajímavý, poněvadž za něj body nedostanou," vysvětluje Šiser.