Při dopadu těles vesmírného původu na zemský povrch mohou vznikat krátery obrovských rozměrů. Dodnes je jich identifikovaných cca 200. Jejjch průzkum a ověření, zda opravdu jde o dílo impaktních (cizích) předmětů, může být složité kvůli nepřístupnému terénu v místě dopadu. Potvrdit původ dvou takových kráterů v Grónsku pomohla speciální metoda vyvinutá týmem Jaroslava Klokočníka z Astronomického ústavu AV ČR.

Zmiňované krátery objevili nedávno v severozápadním Grónsku američtí a evropští vědci při průzkumu dané oblasti za pomocí letadla vybaveného speciálním radarem. Výzkumníci díky tomu zaznamenali pod ledovci Hiawatha a Peterson dva kruhovité útvary o průměru asi 30 kilometrů. Kruhový tvar samozřejmě ještě neznamená kráter impaktního původu, jedná se ale o významnou indicii. Další ověření ovšem ztěžoval nepřístupný terén. V případě ledovce Hiawatha je ledová vrstva kilometr tlustá, u druhého ledovce dosahuje dokonce dvou kilometrů. Tradiční geologické průzkumné metody zde proto selhávají. Potvrdit dopad mimozemského tělesa tak mohl až tým Jaroslava Klokočníka se svým unikátním přístupem.

Unikátní metoda

„Jde o další příležitost pro nás a naši metodu, neboť tu ani pro Antarktidu, ani v případě Grónska nikdo z objevitelů zatím nepoužil,“ říká Jaroslav Klokočník. Naráží tak na skutečnost, že s využitím podobných prostředků jeho tým v minulosti předestřel existenci dvou sopečných kuželů v ledovým krovem pokryté Antarktidě.

Metoda staví na použití gravitačních aspektů získaných z družicových i pozemských měření po celém světě. Analýzou gravimetrických dat z družic a z radarů pronikajících ledem je možné usuzovat na existenci skrytých struktur pod zemí i pod ledem.

Ve srovnání s tradičními přístupy se tak daří mnohem důkladněji popsat podpovrchové hustotní anomálie různého původu. „Metodu jsme vyvíjeli a testovali na různých geologických objektech v posledním desetiletí. Neméně důležité je, že se nám podařilo potvrdit existenci kráteru také pomocí toho, jak impakt modifikoval magnetické anomálie v kráteru," přibližuje Jaroslav Klokočník. Jeho tým následně shrnul výsledky výzkumu v článku publikovaném v prestižním odborném časopise Tectonophysics.

Krátery, kam se podíváš

Impaktní krátery vznikají při srážce dvou pevných těles v planetární soustavě. Většina z nich proto pochází z etapy dotváření naší Sluneční soustavy, tedy z období před čtyřmi a půl až čtyřmi miliardami let. V této době probíhalo na naší planetě intenzivní kosmické bombardování. Mezi největší dosud objevené krátery tohoto typu patří Vredefort (široký 300 kilometrů) v Jihoafrické republice nebo Sudbury Basin (široký 250 kilometrů) v kanadském Ontariu.

Je tak více než pravděpodobné, že budou podobné objevy přibývat. Pomoci s jejich ověřením by opět mohli čeští vědci se svojí unikátní metodou. „Krátery jsou ve Sluneční soustavě úplně všude, i když na Zemi je následná geologická činnost může zamaskovat. Tak proč by se některé nemohly schovávat třeba pod ledem Grónska?" uzavírá Jaroslav Klokočník.

Zdroj:avcr.cz

Foto: pixabay.com