Co udělat pro fungování vědecké diplomacie

Zástupci mezinárodních subjektů se vyjadřují k tomu, jak by EU měla podporovat mezinárodní spolupráci ve výzkumu a inovacích v příštím rámcovém programu Horizon Europe.

Otevřená věda, otevřené inovace, otevřenost vůči světu – to bylo v posledních čtyřech letech mantrou evropského komisaře pro výzkum a inovace Carlose Moedase, podle něhož by měly být výstupy evropské vědy otevřeně přístupné všem. Moedas také podporoval vědeckou spolupráci v Evropském cloudu pro otevřenou vědu (EOSC) a prosazoval i vznik prvního úřadu pro inovace na světě, Evropské rady pro inovace (EIC). Ta od loňského podzimu funguje v pilotním režimu. Tolik první dva body. A co otevřenost světu? Je třeba, aby Evropa měla přístup k nejlepším světovým talentům, odborným znalostem a zdrojům už vzhledem k tomu, že mimo EU se nachází 80% světových investic do výzkumu a vývoje, 73% vědeckých publikací a 70% patentových přihlášek. Zástupkyně šéfa Ředitelství EK pro výzkum a inovace Signe Ratsová uvedla, že mezinárodní výzkumná spolupráce je nástrojem měkké síly, který podporuje evropskou politiku obchodu a rozvoje. Na konferenci ScienceBusiness, konané 4. června v Bruselu, diskutovali zástupci mezinárodních subjektů zapojených do výzkumu, vývoje a inovací o způsobech, jak podpořit a rozvíjet mezinárodní spolupráci ve výzkumu, vývoji a inovacích tak, aby se EU dostala k nejnovějším světovým poznatkům a talentům.

Zde jsou hlavní diskutovaná témata:

  1. Flexibilita

Je potřeba, aby byla pro Horizon Europe rychleji přijata flexibilnější pravidla a procedury pro určité programy. Na konferenci promluvil ředitel Partnerství evropských a rozvojových zemí pro klinické zkoušky Michael Makanga, jehož organizace financuje klinický výzkum a klinické zkoušky týkající se léčby nemocí souvisejících s chudobou v subsaharské Africe. Jak Makanga uvedl, právě kvůli rigidním pravidlům Horizonu 2020 je práce pomalejší. Financování evropského výzkumu je založeno na grantových soutěžích a výzvách. Ale to vždy nejde dohromady s podporou potřebnou pro práci na vývoji léčiv s partnery ze státní a průmyslové sféry. Například poskytování dodatečného financování nadějným klinickým programům vyžaduje rychlé rozhodování a pro něj je zapotřebí mít prostor, připomněl Makanga s tím, že díky Horizonu 2020 se Evropě podařilo zaujmout vedoucí postavení v mezinárodním výzkumu a významně investovat do vývoje terapií a související infrastruktury a rozvoje velkých odborných sítí. Nyní je důležité, aby tyto počáteční investice nebyly promarněny.

  1. Financování cestovních výdajů

Výzkumná práce vyžaduje flexibilitu. Evropské financování mezinárodních výzkumných partnerství však nepokrývá cestovní náklady, což fungování těchto partnerství brzdí - to je i případ vědců působících v Austrálii, s níž má EU nejstarší průmyslovou dohodu z roku 1994. V projektech H2020 jsou australské instituce partnery ve 160 projektech a vědci tedy potřebují více flexibility, jak na konferenci připomněl Alexander Cooke, australský kancléř pro Evropu, průmysl, inovace a vědu.

  1. Navrhnout další formy spolupráce

Cesta k větší podpoře mezinárodního výzkumu spočívá v jednodušších, viditelnějších a multilaterálních formách mezinárodní spolupráce za pomoci nástrojů jako Eurostars-2 nebo iniciativy GlobalStars, uvedla kancléřka švýcarské vědecké a technologické mise při EU Maryline Maillardová. Vedoucí výzkumu a vývoje pro programy pozorování Země Diego Fernandez Prieto z Evropské vesmírné agentury navrhuje, aby Horizon Europe definoval účinnější mechanismy pro zahájení velkých koordinovaných kofinancovaných činností. To by umožnilo, aby finance a akce v rámci 9. rámcového programu i dalších mimoevropských programů sloužily společným zájmům koordinovaně, v rámci multilaterálních vědeckých snah.

  1. Větší zapojení třetích zemí

Horizon Europe by také měl být flexibilnější v umožnění účasti třetích zemí na projektech. Podle Cookea by EU měla zmírnit kritérium, podle něhož musí být účast třetí země pro projekt “podstatná”. Místo toho by měla zavést pro třetí země kritéria excelence nebo dopadů. Pravidla pro výběr třetích zemí navíc nejsou konzistentní v rámci celého programu. Makanga poznamenal, že pravidla pro klasifikaci tzv. podstatných partnerů nejsou jasná a nejsou používána důsledně a systematicky. Za tohoto stavu je pro třetí země snažší bilaterální spolupráce s jednotlivými státy než účast na úrovni EU. Podle Michaela Leskiwa, administrátora mezinárodních smluv z Massachusettského technologického institutu, musí v současné době američtí vědci dodržovat jak americká, tak unijní pravidla, a jsou-li tato v rozporu, americké univerzity se evropských projektů neúčastní. Leskiw navrhuje, aby EU přijala takovou Modelovou grantovou dohodu, jež by vyhovovala výzkumným institucím ve třetích zemích.

  1. Vyjasnit pravidla pro přidružené země

Země s dlouhodobou asociační dohodou jako Švýcarsko by v Horizonu Europe neměly být nijak znevýhodněny. K EU se navíc připojují další mezinárodní partneři. Pokud by EU přišla s restrikcemi pro třetí země, kritéria by měla být jasná, transparentní a férová. Účast v programu by naopak měla být zajímavá i pro přidružené země, připomněla švýcarská zástupkyně Maillardová, podle níž by restrikce měly být uplatňovány jen ve výjimečných případech a v okrajových částech programu, a v žádném případě by neměla narušovat vědecký kodex chování nebo výzkumnou identitu.

EU by se rovněž měla vyhnout vylučování zemí s nedostatkem kapacit. Na tyto státy by nemělo být nahlíženo tak, že nemají čím přispět. Například na účast v evropských výzkumných programech aspiruje řada afrických zemí, které jsou však omezovány svými nedostatečnými zdroji nebo kapacitami. Z toho pak vyplývá jen enormní oslabení těchto zemí, upozorňuje Andrew Cherry z Asociace univerzit zemí Commonwealthu. Jejich vylučováním se EU předem zbavuje značného množství talentů. A pokud má v Horizonu Europe jít o využití talentů, jednáme nespravedlivě, pokud neumožníme práci těm, kdo nemají kapacitu, dodal Cherry.

Na základě konference byl vydán dokument s názvem How to make diplomacy work, v němž lze nalézt plné znění příspěvků pěti expertů uvedených v článku.

Zdroj: grant-garant