Česká věda a výzkum se neumí prosadit na trzích

Kvalitní výzkum a vývoj bude pro budoucí konkurenceschopnost a ekonomický rozvoj ČR klíčový. I přes jistý posun v této oblasti však máme pořád co zlepšovat. Všímá si z toho i Evropská komise, která kritizuje zejména nekvalitní výsledky a nedostatečnou aplikaci nových technologií do praxe.

Evropská komise České republice v rámci pravidelného Evropského semestru znovu doporučila zaměřit se na oblast vědy, výzkumu a inovací. Z Bruselu opakovaně zaznívá, že Česko je v tomto směru pozadu. Problémem jsou podle Komise hlavně nedostatečně kvalitní výsledky výzkumu a vývoje a jejich aplikace do praxe.

„Intenzita výzkumu a vývoje se v posledních letech výrazně zvýšila, neprovází ji však odpovídající zlepšení kvality jeho výsledků. Provádí se reformy řízení systému výzkumu a vývoje, avšak zatím nebyly plně uskutečněny,“ stojí ve zveřejněném doporučení.

Česko se tedy v určitých aspektech posunulo, celkově však Komise znovu doporučuje oblast vědy a výzkumu zlepšit.

Neumíme se prosadit na trhu

Zástupci českého průmyslu s postojem Komise souhlasí jen z části. Výsledky tuzemského výzkumu a vývoje jsou kvalitní, myslí si ředitel sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR Bohuslav Čížek. Velkým problémem je ale podle něj prosazování těchto výsledků na trzích.

„Akademické nebo vládní výzkumné organizace nejsou vždy dostatečně orientovány na trh a spolupráci s firmami. Z toho pramení, že mnoho výsledků nenalezne uplatnění,“ uvádí.

„Vynaložené prostředky na český výzkum a vývoj se pak v české ekonomice nepromítnou, anebo jen okrajově,“ dodává.

Dál jde s kritikou Miroslav Krejčík, majitel a ředitel společnosti MSV Systems, která se zaměřuje mimo jiné na aplikaci výsledků výzkumu a vývoje nových technologií do komerční praxe. Problém v oblasti vědy a výzkumu je dle jeho názoru v České republice systémový a nejde jen o zavádění výsledků do praxe.

„Velkým nedostatkem je vynakládání prostředků na neopodstatněné rádoby výzkumné projekty. Centra výzkumu často konkurují soukromým subjektům na normálních úkolech z komerční sféry,“ stěžuje si.

Dodává také, že dotační projekty zaměřené na výzkum a vývoj jsou v tuzemsku přidělovány převážně na základě kontaktů a lobování.

„Navenek se to tváří jako soutěž, ale když se podíváte do vyhlášení výsledků i zpětně, tak vidíte, že dotační projekty získávají v mnoha případech stejní řešitelé,“ domnívá se.

Biotechnologie, nanotechnologie, ale i digitální ekonomika

Nedostatky v  oblasti výzkumu, vývoje a inovací si uvědomuje i česká vláda, která loni přijala tzv. Národní politiku výzkumu, vývoje a inovací na léta 2016 až 2020. Ta v následujících letech počítá mimo jiné právě s větším důrazem na podporu aplikovaného výzkumu.

„Vůbec poprvé jsme do přípravy vědní politiky přizvali soukromý sektor a i na základě jejich připomínek nastavujeme systém do budoucna. Podporu aplikovaného výzkumu chceme zaměřit především do perspektivních oblastí, které táhnou české hospodářství,“ uvedl místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL).

Klíčovými obory, ve kterých se má na aplikovatelnost výzkumu a vývoje klást důraz, jsou biotechnologie, nanotechnologie, digitální ekonomika, automobilový a letecký průmysl a železniční doprava. Pozornost se má ale nově zaměřit také na kulturní a kreativní průmysl.

Vládou schválený plán vymezuje pět oblastí, ve kterých česká věda zaostává. První z nich je nedostatečné řízení a plánovaní. V tomto ohledu se objevují nápady ohledně zřízení samostatného ministerstva pro vědu a výzkum.

Podle některých názorů by pod něj spadalo jednak financování výzkumných institucí a center, zároveň by řešilo i mezinárodní vědeckou spolupráci a vědeckou diplomacii. Zda se ministerstvo stane realitou, ale zatím není jasné.

Svaz průmyslu se však této myšlence nebrání. „Svaz dlouhodobě požaduje centralizaci státní podpory výzkumu a vývoje. Je však potřeba, aby zahrnovala co nejširší spektrum,“ uvedl Čížek. Podle něj by bylo dobré v rámci ČR vytvořit zastřešující instituci aplikovaného výzkumu a vývoje obdobného typu jako je Fraunhoferova společnost v Německu.

Je třeba spolupráce veřejného a soukromého sektoru

Stále však pokulhává i spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem a zapojení malých a středních podniků. „Do výzkumu a vývoje zatím investují především velké nadnárodní firmy,“ upozorňuje vláda. Změnit to mají nové služby a finanční nástroje typu Národní inovační fond.

Nedostatečnou spolupráci v tomto ohledu zmiňuje i Čížek. „Vidíme zde určitý nevyužitý potenciál ve spolupráci výzkumných organizací s firmami,“ uvedl.

Malé zapojení malých a středních podniků do českého výzkumu a vývoje pak kritizuje zejména Technologická agentura České republiky. V tomto ohledu by měla přijít na řadu mimo jiné pomoc z Evropské unie, konkrétně pak tzv. SME Instrument, který poskytne českým malým a středním podnikům finanční pomoc při jejich vývoji a inovacích.

„Mnoho českých inovativních firem má excelentní projekty, ale objem financování ze strany Komise je na tuto oblast bohužel malý, což snižuje motivaci firem se do schématu SME Instrument vůbec hlásit. Díky našemu programu GAMA bude ale nyní možné využít SME Instrument i na národní úrovni, a tak umožnit financování všem českým MSP,“ uvedl předseda Technologické agentury ČR, Petr Očko.

Výzkumné instituce hodnotíme špatně, je třeba to zlepšit

Vláda upozorňuje i na Komisí kritizovanou nedostatečnou aplikovatelnost v praxi. Důvodem má být zejména fakt, že programy na podporu výzkumu jsou příliš obecně zaměřené. S tím souvisí i nedávné schválení nového systému hodnocení výzkumných organizací, který má vynakládání veřejných prostředků na základní, ale i aplikovaný výzkum v ČR zefektivnit.

Hodnocení má nově pro účely podpory a financování výzkumných organizací a center brát zřetel například na jejich vzájemná specifika, výstupy, případné dopady a výhledy rozvoje dané organizace a hodnotí je i v mezinárodním kontextu.

Přijetí dokumentu s názvem Metodika 17+ chválí i Evropská komise, příliš nadšená z něj však není Rada vysokých škol. Podle ní je totiž dokument příliš nespecifický a vágně formulovaný.

„Metodika 17+ je vágní a nikdo nedokáže přesně odpovědět na jednoduchou otázku, jak se vlastně bude od letoška výzkum hodnotit. Víme jen, že na konci toho všeho se mají celé instituce – tj. např. celé univerzity – oznámkovat písmenky A-B-C-D. Kdo a na základě čeho přesně však konečný verdikt řekne, není jasné,“ upozorňuje místopředseda rady Tomáš Opatrný.

„Pokud má univerzita jednu nebo dvě fakulty s ambiciózním špičkovým výzkumem a další fakulty zaměřené spíš na profesní přípravu, podle čeho se má oznámkovat?“ podivuje se.

Zvyšovat výdaje nestačí

Nedostatky v oblasti vědy a výzkumu tedy i nadále přetrvávají. Česká vláda se je snaží překonat minimálně zvyšováním výdajů, které jsou na výzkum a vývoj určeny. Pro rok 2018 jsou výdaje státního rozpočtu na vědní oblast plánovány ve výši 36 miliard korun, což je kolem 1 % českého HDP.

Navyšování rozpočtu je podle Bělobrádka i reakce na očekávaný prudký pokles financí z evropských fondů po roce 2020.

Pro rok 2019 jsou výdaje zatím plánovány na 37,3 miliardy, v roce 2020 pak na 38,5 miliardy.

Nemůžeme se však zaměřit jen na finance, na což upozorňuje i Opatrný. „Je třeba vzít v potaz, že efekt financí ve výzkumu není okamžitý. Vychovat výzkumníka či vybudovat dobrou laboratoř několik let trvá,“ uvedl.

„Já bych očekával, že se nárůst intenzity výzkumu, vývoje a inovací může výrazněji projevit na
kvalitě výsledků s cca pětiletým zpožděním,“ dodal.

Ke zvyšování životní úrovně a kvality života je nutné především inovovat. A to platí i pro konkurenceschopnost malých a středních podniků. Výzvou pro českou vědu však v budoucnu bude zejména uspět s novými technologiemi na trhu, což je vždy poměrně složité.

Firmy a výzkumníci tak musí nejen objevit řešení, ale také ho obchodně využít, aby co největší část přidané hodnoty zůstala v domácí ekonomice.

„Firmy jsou k inovacím tlačeny trhem. U výzkumných organizací je jedním ze základních prvků motivace a systém hodnocení,“ myslí si Čížek.

Klíčovým úkolem státu tak do budoucna bude především podpora propojení akademických institucí s malými a středními podniky a také zrychlení komercionalizace výsledků výzkumu a jejich aplikace do praxe. Problémem je ale i velká administrativní zátěž.

„Stávající situaci by mohlo zlepšit například snížení administrativní zátěže, zvýšení kvality center transferu technologií či výchova kvalitních pracovníků, kteří budou mít zkušenost z výzkumné i výrobní sféry,“ uzavírá Čížek.

Zdroj: euractiv.cz