ocean_deep

Mořské mikroorganismy – účinní recyklátoři odpadu

Tým vědců z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích, Centra pro výzkum mořského prostředí MARUM (Brémy, Německo) a Institutu Maxe Plancka pro mořskou mikrobiologii (Brémy, Německo) nedávno objevil v oceánu malé jednobuněčné organismy - thaumarchaea. Velikost jejich populace byla odhadnuta zhruba na sto kvadriliard buněk, což z nich činí jedny z nejpočetnějších organizmů žijících na Zemi. Tito mořští rozkladači recyklují přibližně 5 % uhlíku a fosforu uloženého v mořských řasách a ročně tak do oceánu uvolňují obrovská množství (miliardy kilogramů) rozpuštěné organické hmoty. Výsledky byly publikovány v prestižním vědeckém časopise Science Advances.

Velký úspěch mořských thaumarchaeí pramení z jejich schopnosti přeměnit stopové množství amoniaku na dusitany, čímž získávají dostatek energie k ukládání uhlíku a k tvorbě biomasy i bez přístupu slunečního záření. Tento proces, nazývaný nitrifikace, využívá chemickou energii, která původně vznikla při fotosyntéze mořských řas a je jednou z hlavních částí globálního koloběhu živin. 

Thaumarchaea nalezneme v celém oceánu. Při jejich obrovských počtech tak významně přispívají k celosvětovému koloběhu uhlíku a dusíku,“ říká Travis Meador, hlavní vedoucí výzkumu. To, v jakém množství je uhlík (C) ukládán při nitrifikaci, je závislé na množství organického dusíku (N), který se vytváří během fotosyntézy, fyziologickým propojením nitrifikace a asimilace uhlíku (C), a také jejich schopností získat fosfor (P). 

Recyklace energie v oceánech

Thaumarchaea se mohou pochlubit systémem enzymů, který jim umožňuje hojně přijímat amoniak a nejúčinněji ukládat uhlík za přítomnosti kyslíku. “Díky této adaptaci jsou thaumarchaea největším recyklátorem energie v oceánech, v čemž mohou dokonce překonat bakterie, a to především v hlubokém oceánu, kde chybí zdroje energie,” říká Travis Meador. „Naši kolegové předpokládají, že většina organického dusíku v oceánech, který klesne do hloubek pod 200 metrů, se stává zdrojem energie právě pro tyto thaumarchaea. Zatímco globální respirace dusíku a dalších plynů z oceánů se zkoumá už několik desetiletí, stále neexistovaly důkazy o propojení oxidace amoniaku s globální fixací uhlíku. Tedy až dosud.“ 

Potřeba fosforu 

Kromě své důležité role v chemické přeměně látek v hlubokém oceánu se thaumarchaea hojně vyskytují i v eufotické zóně (do 200 metrů hloubky), kde se většina organické hmoty rozloží na oxid uhličitý CO2 nebo amoniak. Ve skutečnosti by se měla nejvyšší koncentrace amoniaku vyskytovat právě na rozhraní eufotické zóny, kde se bakterie živí potápějící se biomasou, vytvořenou v teplé horní vrstvě, pod níž s klesající hloubkou rychle klesá i teplota vody. Právě v této přechodové vrstvě mezi dvěma vrstvami s rozdílnými teplotami vody, tzv. termoklině, je známá vysoká proměnlivost koncentrací a času rozkladu další důležitého nutričního prvku - fosforu (P). Vědci se tak zaměřili i na to, zda dostupnost fosforu pro thaumarchaea může přispět k lepší recyklaci v povrchové vrstvě oceánu. 

Ukládají třikrát více uhlíku, než se předpokládalo

Studie přinesla zásadní zjištění o tom, že úroveň celosvětové fixace uhlíku pomocí těchto mikrobů (thaumarchaeí) je přinejmenším třikrát vyšší, než se dosud předpokládalo. Navíc je nyní možné asimilaci uhlíku a fosforu u mořských archeí modelovat jako přímo úměrnou ke známému remineralizačnínu poměru stanovenému Alfredem Redfieldem v polovině 20. století. Výzkumníci dále zjistili, že mořský mikrob Nitrosopumilus maritimus velmi dobře váže fosfáty ze svého okolí. To je ovšem vykoupeno sníženou schopností vázání uhlíku přibližně o 30 %. Tyto výsledky tak mohou vysvětlovat veliký rozptyl hodnot specifických chemických procesů pozorovaných na povrchu oceánu. Jak shrnuje Travis Meador: "Ve srovnání s hlavním zásobníkem rozpuštěných organických živin v oceánu je příspěvek thaumarchaeí k přeměně chemických látek menší, ale představuje zcela nový tok nestabilních sloučenin v oceánu.”

Zdroj: bc.cas.cz

Ilustrační foto:pixabay.com

ai

Tomáš Mikolov, expert na umělou inteligenci, se vrací na ČVUT

Tomáš Mikolov získal své renomé ve vědecké komunitě i mezi širokou veřejností zejména tím, že skokově zdokonalil fungování aplikací pro rozpoznávání a zpracování jazyka, například překladač Google. Podařilo se mu to vytvořením nových modelů neuronových sítí, které výrazně překonaly předchozí přístupy pro modelování jazyka. Jeho výzkumná činnosti mu začátkem roku 2019 vynesla Cenu Neuron za Významný objev v oblasti Computer Science. Tomáš Mikolov je nejvýraznějším Čechem ve světě umělé inteligence, jeho výzkum dělá z jazyků matematiku a na jeho umění spoléhali v Microsoftu, Googlu i Facebooku. Nyní se vrací do Česka.

V Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC), který je součástí ČVUT v Praze, se zaměří na vývoj silné umělé inteligence.

Jsme velice rádi, že se podařilo obsadit jednu ze tří nově vytvořených výzkumných pozic právě takovouto osobností,“ tvrdí Vladimír Mařík, vědecký ředitel CIIRC ČVUT a hlavní koordinátor projektu RICAIP. „Pan Mikolov přinese do CIIRC další tolik potřebné inovativní přístupy. Naším dlouhodobým cílem v CIIRC i RICAIP je podpořit strukturální změny akademického prostředí, zasáhnout proti stereotypům a umět co nejlépe reagovat na požadavky průmyslu i společnosti. Věřím, že se nám to díky špičkovým talentům, jako je Tomáš Mikolov, podaří,“ dodal Vladimír Mařík.

Po celé té době už jsem cítil, že se chci jednou vrátit. Měl jsem příležitost spolupracovat s celou řadou světově známých vědců z oboru umělé inteligence. Byla to skvělá zkušenost, ale zjistil jsem, že ten vědecký svět není až tak velký, jak se zdá,“ říká Mikolov. „Pracovat na nových nápadech s chytrými lidmi můžete kdekoli na světě, i u nás v Česku.“

Podle jeho slov pro návrat do vlasti rozhodlo i to, že Česko nabízí dobré a bezpečné podmínky pro život. „Když se naskytla příležitost na CIIRC ČVUT, bylo rozhodování o to jednodušší. Jsou tu zajímaví lidé s velkým rozhledem a mezinárodními zkušenostmi.

Český vědec se na ČVUT zapojí do projektu RICAIP (Research and Innovation Centre on Advanced Industrial Production), který patří k programu Evropské unie pro „rozvoj umělé inteligence a robotiky pro pokročilou výrobu“. Jeho cílem je vyvinout takzvanou silnou umělou inteligenci, která bude schopná samostatného evolučního vývoje

Zdroj: forbes.cz

Ilustrační foto: pixabay.com

technology-2082642_1280

Česká hlava projektem Konektor propojí vědu a průmysl

Projekt na podporu rozvoje vědy a techniky Česká hlava zahájil akci Konektor. Ten se má stát mostem mezi vědeckým světem a malými a středními podniky, které by mohly výsledky výzkumů využít v praxi.

Česká hlava se dohodla s Hospodářskou komorou, Svazem průmyslu a dopravy, Asociací malých a středních podniků a dalšími podnikatelskými subjekty, že jim poskytne vědecké projekty, které by mohly doplnit či nahradit stávající výrobní programy v podnicích. Zjistilo se totiž, že většina malých a středních podniků nemá čas ani možnosti věnovat se pravidelně kontaktům s vědeckými a výzkumnými organizacemi a sledovat, zda by se něco z jejich výsledků mohlo použít v jejich praxi.

Stejně tak ani vědecké organizace nemají kapacity pro obchodní jednání a mnohdy ani neznají všechny podnikatelské subjekty, kterým by se mohly jejich výsledky hodit.

Krátké anotace toho, co vědecká fronta nabízí, rozešlou podnikatelské svazy svými intranety všem svým členům. Informace se tak dostane tisícovkám podnikatelských subjektů. Opačně se pak k vědeckým institucím dostanou informace, co by v podnicích z pohledu výzkumu a vývoje potřebovali, kam se trhy a praxe ubírají.

Jak se do projektu Konektor zapojit?

Stačí zaslat krátký abstrakt vašeho projektu. Nemusí to být jen projekt, který je již kompletně připraven pro přechod do praxe. Může být teprve ve stadiu výzkumu a počátečního vývoje, ale pro zdárné dokončení je třeba větší finanční podpory ze strany nějakého komerčního subjektu. Je třeba ho napsat spíše formou populárně vědeckou, než jako abstrakt vědeckého článku, aby projekt mohli rychle pochopit i lidé, kteří běžně vědecké publikace nesledují.

Celá akce je pro všechny účastníky zdarma.

Informace k projektu Česká hlava naleznete zde.

dna

Vědci z CEITECu jako první odhalili význam bílkoviny CDK11, důležité pro léčbu rakoviny

Růst a dělení buněk jsou složité procesy, které se vědci už desítky let snaží podrobně poznat a při jejich studiu se zaměřují na poznání molekulárních mechanismů, které je regulují. Tým z institutu CEITEC MU teď jako první na světě dokázal popsat význam bílkoviny nazývané cyklin-dependentní kináza 11 (CDK11) a naznačil, proč by se mohla stát jedním z cílů pro případnou nádorovou terapii. CDK11 může mít význam v protinádorové léčbě. Je možné začít hledat inhibitory této kinázy, které mohou výrazně snížit či omezit její funkci, a tím oslabit rychle se dělící rakovinné buňky.

Cyklin-dependentní kinázy (CDK) jsou významnou skupinou bílkovin, které regulují základní buněčné procesy důležité pro růst a dělení buněk. U lidí je dvacet CDK a každá z nich má v organismu jinou funkci. „U málo studované CDK11 dřívější práce prokázaly, že je na její aktivitě v buňce doslova závislá řada různých typů rakoviny. Dosud ale nebylo jasné proč. Nám se podařilo odhalit, jakou roli v buněčném životě hraje,“ uvedl Dalibor Blažek.

K CDK11 se vědec dostal při dřívější práci v laboratoři, kdy ji využíval jako kontrolu, a při tom pozoroval, jak důležitá je pro růst buňky. Zaujala ho ale také tím, že se nachází jen u vyšších organizmů, jako jsou savci. „Začali jsme se jí jako jedni z mála podrobněji zabývat asi před pěti lety a podařilo se nám zjistit, že tato kináza reguluje přepis takzvaných histonových genů. Ty jsou zodpovědné za tvorbu histonu, což jsou bílkoviny obalující DNA a chránící ji před poškozením. Jsou důležité také v procesu přepisu genetické informace z DNA do řetězce RNA,“ přiblížil objev molekulární biolog.

Histonové geny jsou pro existenci buňky zásadní. V lidské DNA je jich asi osm desítek a jejich přepis z genetického kódu do funkční bílkoviny se liší od ostatních. Vědci z institutu CEITEC MU tak našli první kinázu, která prokazatelně tento proces specificky reguluje. Na objevu se podíleli Pavla Gajdušková spolu s Michalem Rájeckým a Milanem Hluchým a s bioinformatickou analýzou týmu pomohli odborníci z Francis Crick institutu ve Velké Británii.

Tým dovedlo k zásadnímu odhalení několik věcí. Nejdříve si všimli, že konec CDK11 tvoří neobvyklá sekvence pouze několika opakujících se aminokyselin, což jsou stavební prvky každé bílkoviny. V jednom z vědeckých článků zjistili, že tato sekvence může být důležitá pro vazbu s molekulami RNA, které se podílejí na přepisu genetického kódu do funkčních součástí buňky. „Zaujalo nás to a udělali jsme neobvyklý experiment. Vzali jsme naši kinázu a zkoušeli, s jakými typy RNA se váže. Ukázalo se, že nejčastěji je to právě s RNA histonu, což nás nasměrovalo k dalším experimentům a postupně k odhalení funkce této kinázy,“ uvedl Blažek.

Tvorba histonu je velmi důležitá v takzvané S-fázi buněčného cyklu, kdy se DNA organismu rozděluje na dvě vlákna a zdvojuje se proto, aby se buňka mohla rozdělit. V této chvíli je také potřeba velké množství histonu na obalení obou nových kopií DNA. „V této fázi je CDK11 přítomná právě jen na histonových genech, zatím ale neznáme podrobně molekulární mechanismy, které regulují vazby mezi kinázou a příslušným geny,“ naznačil zaměření dalšího výzkumu Blažek.

Už z popisu funkce CDK11 je ale zřejmé, že může mít význam v protinádorové léčbě. Je možné začít hledat inhibitory této kinázy, které mohou výrazně snížit či omezit její funkci, a tím oslabit rychle se dělící rakovinné buňky, neboť ty jsou na CDK11 více závislé než pomaleji se dělící normální buňky.

Výzkumy vyvolávají zájem dalších vědců

Skupina Dalibora Blažka se věnuje ještě další cyklin-dependentní kináze s označením 12 (CDK12). Ta reguluje přepis některých genů důležitých pro opravu poškozené DNA. Když v buňce chybí CDK12, zkracují se části přepsané genetické informace, takzvané transkripty, a nejsou pak funkční. Z kratších transkriptů buňka totiž nemůže vytvořit potřebné bílkoviny nutné pro opravu DNA.

Když tým publikoval práci o funkci CDK12, začalo se o dříve opomíjenou kinázu zajímat mnohem víc vědeckých skupin. Blažek očekává, že se to stane i nyní, ale doufá, že se jim podaří udržet náskok ve výzkumu těchto dvou bílkovin, které jsou zásadní pro základní funkce buňky, ale zároveň jsou úplně novými a důležitými cíli v protinádorové terapii.

Zdroj: www.em.muni.cz/

Ilustrační foto: pixabay.com

black-hole-4092607_1280

Astronomové objevili černou díru dosud nejbližší Zemi. V jejím okolí jsou i dvě hvězdy viditelné pouhým okem

Evropští astronomové objevili na jižní obloze černou díru dosud nejbližší Zemi. Je vzdálená „jen“ zhruba 1000 světelných let a doprovázejí ji dvě hvězdy. Ty jsou z jižní polokoule Země viditelné i pouhým okem, uvedli objevitelé v čele s Thomasem Riviniusem z Evropské jižní observatoře (ESO) v odborném časopise Astronomy & Astrophysics. Podle českého spoluautora studie Petra Hadravy, kterého cituje agentura DPA, bylo pro vědce překvapením, že objevili hvězdnou soustavu obsahující černou díru, a přitom takto viditelnou.

„Tato soustava obsahuje od Země nejméně vzdálenou černou díru, o které víme,“ uvedl Rivinius. Díky poměrně malé vzdálenosti jsou obě doprovodné hvězdy za jasných temných nocí dobře viditelné i bez pomůcek, doplnila ESO.

Riviniusův tým původně zkoumal dvojhvězdy. Analýza hvězdné soustavy s katalogovým číslem HR 6819 v jižním souhvězdí Dalekohledu ale překvapivě ukázala existenci třetího tělesa. Jedna z viditelných hvězd totiž obíhá každých 40 dní kolem neviditelného objektu, který je přinejmenším čtyřikrát hmotnější než naše Slunce. Podle Riviniuse to může být jedině černá díra.

Byli jsme zcela překvapeni, když jsme zjistili, že to je první hvězdná soustava s černou dírou viditelná pouhým okem,“ uvedl podle DPA astrofyzik Petr Hadrava z Akademie věd České republiky.

Neaktivní a poklidná černá díra

Na rozdíl od většiny dalších známých příkladů srovnatelné velikosti je však nově objevená černá díra sama o sobě skutečně černá a neviditelná. Důvodem je podle vědců skutečnost, že černá díra z okolí nepohlcuje žádnou hmotu. Většina podobných černých děr, které jsou řádově o velikosti hvězd, na sebe upozorňuje světlým rentgenovým zářením, které hmota vydává před svým zmizením.

Neaktivní a poklidné černé díry se naopak prozrazují jen působením své gravitace, například když kolem nich obíhá viditelná hvězda, jako v tomto případě. Černé díry jsou natolik hmotné objekty, že jejich silné gravitační pole nepropustí ven žádný objekt, ani světlo.

V Mléčné dráze byly dosud podle ESO objeveny desítky černých děr. Astronomové doufají, že nynější objev pomůže vypátrat další neaktivní černé díry v naší galaxii. „Musí tu existovat stovky černých děr, ale víme jen o velmi malém počtu,“ poznamenal Rivinius. „Když budeme vědět, co máme hledat, měli bychom být schopnější je nacházet,“ dodal expert.

Zdroj: ct24.ceskatelevize.cz

Ilustrační foto: pixabay.com

laboratory-3827743_1280

PhD. Talent roku z Brna vyvíjí skladný bioanalyzátor na diagnostiku krve

Zjednodušit a zpřístupnit základní diagnostiku z krve chce se svým přístrojem Point-of-Care doktorský student Jan ZítkaCEITEC Vysoké učení technické v Brně. Přibližně pětikilové zařízení, které dokáže během zhruba dvaceti minut zanalyzovat pacientovu krev a upozornit na případná onemocnění, by chtěl student do dvou let nabídnout například praktickým lékařům. Pod vedením profesora Vojtěcha Adama už vytvořil funkční prototyp bioanalyzátoru, který teď čeká testování a případné úpravy. Na podporu své práce obdržel Jan Zítka na začátku letošního roku také cenu Brno Ph.D. Talent. 

Ačkoliv už je dnes přístroj před dokončením a jeho vyhlídky jsou velmi nadějné, kdyby si Jan Zítka nestál za svým nápadem, zařízení vůbec nemuselo vzniknout. „Moc jsem tomu projektu na začátku nevěřil. Což se dá přeložit tak, že jsem tomu nevěřil vůbec,“ směje se jeho školitel Vojtěch Adam. Domníval se totiž, že Zítka pouze ztrácí čas. „Když s tím Honza poprvé přišel, vypadalo to jako velké klubko drátů. Vyslovil jsem své obavy, že tohle nikdy nemůže skončit ničím dobrým. Tvrdil jsem Honzovi, že ztrácí svůj drahocenný čas a že pro přístroj nevidím žádné praktické uplatnění,“ dodává Adam s tím, že už samotný rozhovor o téměř dokončeném zařízení je důkazem, že se zmýlil ve všech třech bodech.

Bioanalyzátor Point-of-Care o velikosti dvou krabic od bot automatizuje množství laboratorních úkonů. „Automatizuje procesy, které se běžně dělají ručně. Zařízení má například automatizovanou pipetu, takže opakovaně a přesně dávkuje vzorky samo. Je také vybaveno mechanismem pro pohyb ve třech osách, pomocí kterého přemisťuje kapaliny v přístroji,“ popisuje Zítka. „Oblíbil jsem si 3D tisk a rychlé prototypování. Udělal jsem v minulosti několik prototypů, které dosud kolegové využívají k usnadnění samotné manuální práce v laboratořích. V bioanalyzátoru jsem pak spojil různé prvky z předešlých prototypů,“ přibližuje doktorský student.

Pacienti si domů zařízení nepořídí. Poputuje do ordinací

V ideálním případě by přístroj měl pomoci lidem rychle zjistit, zda se v jejich těle nerozvíjí nějaká nemoc. „Momentálně je zařízení směřováno pro diagnostiku sepse, kardiovaskulární nemoci či vybraných markerů rakoviny. Stěžejní myšlenka je ale taková, že přístroj zůstane stejný, pouze se budou měnit takzvané cartridge, tedy zásobníky, které budou testovat různé markery,“ nastiňuje využití autor zařízení. „Pacient pak dostane v řádu málo desítek minut informaci, že je vše v pořádku, nebo se ukáže, že některá hodnota v pořádku není a měl by jít na podrobnější testování,“ dodává Zítka.

Vojtěch Adam ale upozorňuje, že ačkoliv dát přístroj do rukou pacientů je samozřejmě vysněný cíl, realističtější scénář je poskytnout ho praktickým lékařům. „Je nutné podoktnout, že my jsme nevynalezli nový přístroj a nevyvinuli dosud neznámou technologii. Obé je známé a v nemocnicích takové přístroje běžně používají. Honzovou snahou ale bylo zařízení miniaturizovat při zachování přesnosti. Díky tomu je bioanalyzátor dostupnější. A i když je samozřejmě ve finále snahou nás všech dát větší možnosti samotným pacientům, myslím si, že nás čeká ještě důležitý mezikrok. To jsou ordinace praktických lékařů,“ říká Adam. 

Přímo během vyšetření by tak lékař otestoval krev. „Odpadlo by čekání na výsledky, volání do ordinace. Základní analýza krve by byla jednoduchá, přesná a cenově dostupná. Ačkoliv věřím tomu, že Honza to se svým přístrojem jednou dotáhne až k pacientovi, je tam ještě řada otazníků. Zatím se totiž nepodařilo mnoho testů prosadit na domácí použití. Napadá mě těhotenský test nebo test na glukózu pro diabetiky. Kromě technických tedy budeme muset vyřešit hlavně otázky legislativní,“ upozorňuje Adam s tím, že hlavní výsada tkví právě v přístupnosti zařízení. „Přístroje, které se používají v nemocnicích, váží s přehledem okolo sto kilogramů. Náš bioanalyzátor má okolo pěti kilogramů,“ podotýká. 

Nejde o kopii Theranosu, shodují se autoři

Otázce na podobnost s nechvalně proslulým přístrojem Theranos od Elizabeth Holmes se oba smějí. Není to totiž poprvé, kdy musí odpovídat na to, zda se snaží o stejnou věc, ve které Holmes zcela selhala. „Tady musíme zdůraznit, že naše hlavní zaměření je na přístroj samotný. Honzovo know-how spočívá ve schopnosti zminiaturizovat existující zařízení a zachovat stejné schopnosti. Samotné testy ale nevyvíjíme. Ty, na rozdíl od Theranosu, používáme standardní a nijak je neměníme,“ upozorňuje Vojtěch Adam.

Při vývoji bioanalyzátoru využil Jan Zítka metodiku TRIZ od Bohuslava Bušova z Ústavu výkonové elektrotechniky a elektroniky FEKT VUT. „Na začátku jsme hodně mluvili s biochemiky o tom, co je v analýze potřeba. Udělali jsme si velmi podrobnou rešerši, jak celý proces probíhá. Došli jsme k tomu, že klíčová je cartridge, neboli zásobník. Na tu jsme se zaměřili v co největším detailu. A zbytek přístroj poskládali kolem zásobníku. Cílem bylo, aby bylo zařízení z co nejméně součástek, ale zároveň co nejefektivnější ve fungování a pohybu. Právě pomocí metodiky TRIZ jsme posoudili jednotlivé funkcionality a došli k tomu, jak vytvořit co nejefektivnější a nejdostupnější přístroj,“ přibližuje absolvent FEKT VUT.

Navrhování zařízení už je u konce a nyní čeká na testování a úpravy. „Říká se tomu alfa zařízení. Takže je to první verze finálního přístroje. Teď budeme testovat a upravovat. Výhledově mluvíme o tom, že přístroj pro trh by mohl být do dvou let. Samotné zařízení bude snad dřív, ale musíme ještě splnit řadu certifikačních a dalších postupů,“ uzavírá Jan Zítka. 

Zdroj: CEITEC

Ilustrační foto:pixabay.com


logo

Hlaste se do 13.ročníku podpory startupů Nápad roku

Přestože situace s COVID-19 zahýbala termíny všech výzev určených k podpoře podníkání, i letos je začátek května vyhrazen soutěži Vodafone Nápad Roku. Tato aktivita slouží k rozjetí start-upů. Její vítěz se může těšit na finanční odměnu 300 000 Kč a finalisté kromě věcných cen dostanou příležitost oslovit i potenciální investory.

Tři z účastníků se také budou moci podívat do Číny do technologického centra Huawei. Motivací pro autory start-upů může být i jejich zviditelnění v médiích a získání informací od víc jak 30 zkušených mentorů.

„Naším posláním je rozvíjet podnikatelské myšlení a aktivity studentů i široké veřejnosti a usnadnit počáteční kroky v samostatném podnikání. Ať už pomocí odborné zpětné vazby, investice nebo třeba medializace. Mladí Češi a Slováci jsou nejen vzdělaní a šikovní, ale rok od roku také sebevědomější a ambicióznější. Velmi nás těší možnost podpořit je na jejich cestě k úspěchu,“ říká zakladatel soutěže Martin Kešner.

Deadline pro odesílání přihlášek je 10. května.

Více informací o soutěži zde: https://napadroku.cz/

zeme_vesmir

Česká družice ve vesmíru otestuje experimentální kameru

Výzkumný a zkušební letecký ústav (VZLÚ) vyšle na oběžnou dráhu nanodružici VZLUSAT-2. Na palubě bude mít mimo jiné experimentální kameru pro průzkum Země. Satelit by měla na oběžnou dráhu vynést raketa Falcon 9 od společnosti SpaceX Elona Muska. Start je naplánován na konec letošního roku.

Projekt bude navazovat na první vyslání satelitu na oběžnou dráhu, které se uskutečnilo před dvěma roky. Je zároveň součástí strategického plánu VZLÚ Space 2030, jehož cílem je do roku 2030 vybudovat na nízké oběžné dráze první českou konstelaci družic, která bude schopna plnit různá zadání podle přání zákazníka. 

Hlavním úkolem pro druhý satelit bude ověřit technologie pro pozdější mise. Družice bude kromě experimentální kamery vybavena jednotkou pro přesné řízení polohy a také další generací přístrojů, které byly použity už u prvního projektu.

Podle ústavu je nutné ověřovat nové technologie ve vesmíru, a to i přes pokročilá testovací zařízení umístěná na Zemi. „Z tohoto důvodu také chystáme VZLUSAT-2 a v krátkém sledu i třetí družici VZLUSAT-3, která nabídne možnost ověřit technologie i soukromým společnostem, které potřebují získat takzvanou flight heritage, tedy doklad, že jejich zařízení funguje ve vesmíru. Firmy se pak mohou přihlásit například jako subdodavatelé do misí ESA (Evropské kosmické agentury),“ uvedl vedoucí oddělení družicových systémů VZLÚ Juraj Dudáš.

Do přípravy satelitu se zapojilo i nové oddělení družicových systémů, které ústav otevřel na konci minulého roku v Brně. Brněnské pracoviště tak pomohlo navýšit personální kapacity VZLÚ nutné pro budoucí vesmírné projekty.

Výzkumný a zkušební letecký ústav je národní centrum pro výzkum, vývoj a testování v letectví a kosmonautice. Nanodružice VZLUSAT-1 shromáždila data pro výzkum zemské radiace a ověřila vlastnosti nových českých kompozitů pro kosmické použití.

Zdroj: ct24.ceskatelevize.cz

Ilustrační foto:pixabay.com

49678500083_f0760cc3f1_b

Rada vlády podporuje stabilitu a rozvoj vědního systému v boji s pandemií

Pravidelné zasedání Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace proběhlo pod vedením jejího předsedy, kterým je premiér Andrej Babiš, ve čtvrtek 30. dubna 2020 formou videokonference - vzhledem k trvajícím vládním opatřením vůči epidemii koronaviru. K hlavním bodům jednání patřily výkon a přínosy výzkumných center (VaVpI), harmonogram hodnocení vysokých škol dle platné metodiky a technická realizace opatření Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací 2021+ k řešení urgentních výzev  ve výzkumu. Rada doporučila svému předsedovi jmenovat indického fyzika Ajaya Kumara Sooda novým členem Mezinárodní rady.
Vybrané závěry jednání opět reflektovaly současnou situaci ohrožení koronavirovou pandemií.

V reakci na situaci kolem pandemie přijala Rada na začátku konferenčního jednání prohlášení:

Rada pro výzkum, vývoj a inovace pečlivě sleduje informace o zapojení výzkumných organizací do boje proti pandemii způsobené novým typem koronaviru SARS-CoV-2 a podtrhuje roli výzkumu při řešení krizových situací s celospolečenským dopadem.

Rada v této souvislosti oceňuje mimořádné nasazení a úsilí vědců, vědkyň a všech pracovníků v oblasti výzkumu, kteří se do aktivit směřujících k potírání pandemie zapojili.

Za současné situace bude proto Rada i nadále všestranně podporovat stabilitu a rozvoj systému vědy a výzkumu, s cílem posilovat jeho schopnost adekvátní reakce na neočekávaná rizika a hrozby.

V prvém bodě jednání se členové Rady zabývali vědeckým výkonem, potenciálem socio-ekonomických přínosů a organizačním uspořádáním výzkumných center financovaných z Národního programu udržitelnosti II – na podkladě materiálů předložených Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvem zdravotnictví a Akademií věd ČR. Rada a její předsednictvo návazně ve spolupráci s poskytovateli předloží zprávu o dalším fungování tzv. VaVpI center.

S ohledem na opakované změny situace v pokračujícím nouzovém stavu a pohyblivý schodek státního rozpočtunebylo řešeno pravidelné témaNávrhu výdajů státního rozpočtu ČR na výzkum. „Vítáme prohlášení pana premiéra a vicepremiéra Havlíčka, že věda a výzkum je jednou z vládních priorit, i jejich snahu, aby nebyla věda podfinancována,“ sdělil první místopředseda Rady Petr Dvořák.

Návazně na významnou úpravu vnesenou do Národní politiky VaVaI 2021+ na březnovém jednání nyní Rada projednala návrh postupu technické realizace opatření č. 27. Toto opatření umožňuje ve značně operativním módu finančně podpořit výzkumné programy zaměřené na řešení definovaných hrozeb s globálním dopadem jako je například obrana proti onemocněním typu COVID-19. „Chtěli bychom podporovat komplexní výzkumné programy zacílené na konkrétní rizika a hrozby využívající znalostní potenciál základního výzkumu opírající se o mezinárodní kontext a směřující k výsledkům aplikovatelným v praxi,“ uvedl místopředseda Rady Pavel Baran.

Předsednictvo Rady připraví ve spolupráci se zainteresovanými členy Rady jednání u kulatého stolu s cílem diskutovat aktuální stav a perspektivy výzkumu v oblasti biologie virových nákaz, zejména způsobených koronavirem SARS-CoV-2.

Rada dále schválila materiál „Hodnocení výsledků ukončených programů výzkumu, vývoje a inovací ukončených v roce 2018“, který bude předložen na jednání vlády.

V dalším z bodů obsáhlého jednání diskutovali členové Rady Změnu harmonogramu hodnocení v segmentu vysokých škol podle Metodiky 2017+ předloženou MŠMTPrvní místopředseda Rady vyjádřil souhlasné stanovisko s posunem časového plánu, což dává předpoklad k provedení plnohodnotné evaluace, včetně tzv. on-site visits, které představují klíčový prvek procesu. „Setkání odborníků by při dodržení původního harmonogramu nebylo možné vzhledem k uzavření hranic a plošnému omezení pohybu osob napříč Evropskou unií, a nejen Unií. Zrušení on-site visits by znamenalo částečně rezignovat na kvalitu hodnocení,“ upozornil Petr Dvořák.

Rada doporučila svému předsedovi jmenovat členem poradního orgánu, tzv. Mezinárodní rady, prof. Ajaya Kumara Sooda, předního indického fyzika a vědce v oboru nanotechnologií, kterého nominovala indická vláda. Profesor Sood působí na Indian Institute of Science (IISc) a Jawaharlal Nehru Centre for Advanced Scientific Research v Bangalore. Tato nominace je reakcí na nabídku, kterou učinil premiér Babiš již v loňském roce při oficiální návštěvě Indie.

_______________________________________________________________________

Zdroj: tiskové sdělení RVVI

Ilustrační obrázek: