Čeští vědci v Astronomickém ústavu AV ČR – Ondřejov si připisují nový objev hvězdy, která se však vymyká současným představám o vesmíru.

Odborníci z Lesnické a dřevařské fakulty (LDF) Mendelovy univerzity v Brně hledají cesty jak snížit škody, které kolem vodních toků způsobuje bobr.

Vědecký tým pod vedením entomologa Milana Jandy z českobudějovického biologického centra Akademie věd objevil při expedici na ostrově Bougainville, jenž patří Papui-Nové Guineji, několik dosud neznámých druhů mravenců. Papua-Nová Guinea je známá vysokým výskytem endemitů, přesný počet druhů ale určí až několikaměsíční analýza.

V plynném povrchu planety Jupiter se zřejmě vyskytují oblasti s výrazně nižší hustotou, než se doposud odhadovalo. Odhalené „díry“ v ionosféře mají hloubku až 130 tisíc kilometrů.

V pražském hotelu Pyramida se od neděle 14. července do soboty 20. července uskuteční mezinárodní konference Frontiers of Quantum and Mesoscopic Thermodynamics 2019 (FQMT’19), kterou zde již posedmé pořádá Fyzikální ústav Akademie věd ČR. Přednášet bude více než 160 fyziků z celého světa – včetně pěti nositelů Nobelovy ceny.

Archeologové s pomocí moderních technologií odhalili přesnou polohu pilířů Juditina mostu, který stál nedaleko dnešního Karlova. Našli také dřevěné kůly, které by mohly být pozůstatkem ještě staršího, úplně prvního dřevěného mostu přes Vltavu. Novináře o tom v úterý na místě informoval vedoucí archeologických prací Petr Juřina.

Masarykův onkologický ústav v Brně jako první v Česku použil při vyšetření pacienta speciální radiofarmakum Galium pro odhalení neuroendokrinního nádoru. Za pomoci Galia lékaři objeví malé nádory, u nichž to jiná metoda nedokáže. Díky tomu lze dřív zahájit léčbu. 

Neuroendokrinní nádory vznikají poškozením buněk soustavy žláz s vnitřní sekrecí. Tyto buňky pak tvoří nádory v celém těle, třeba v trávicím traktu, plicích i na kůži. Neuroendokrinní nádory patří k vzácným. V Česku jimi trpí několik set lidí. Právě s diagnózou těchto nádorů může pomoci radiofarmakum Galium. Po aplikaci do krve pacienta vyhledá endokrinní nádorové buňky v těle a na nějakou dobu je zvýrazní. Lékaři je pak mohou vidět na speciálním přístroji a určit rozsah onemocnění. 

„Jinými metodami jsme mohli odhalit nádory velké kolem jednoho centimetru. Pomocí radiofarmaka objevíme i nádory kolem pěti milimetrů,“ řekl primář oddělení nukleární medicíny ústavu Zdeněk Řehák. Díky tomu lze zahájit léčbu dříve. Podle Řeháka je navíc metoda s použitím Galia šetrnější k pacientům, protože oproti jiným vyšetřením klesá na třetinu radiační zátěž. Trvá také jen dvě hodiny oproti jinému, třeba i dvoudennímu vyšetření.

Časem by se látka dala využít i k léčbě

Léčba pak většinou spočívá v chirurgickém odstranění nádoru a cílené terapii. Časem se chce ústav dopracovat k použití radiofarmaka nejen pro odhalení nádoru, ale také pro léčbu. V praxi by to znamenalo, že použitím Galia by lékaři nádory našli a druhé aplikované radiofarmakum by se zaměřilo na jejich zničení.

Radiofarmaka u endokrinních nádorů se používají už v zahraničí, v České republice to podle náměstkyně ústavu Šárky Kozákové nebylo možné s ohledem na legislativu a absenci registrace generátoru a kitu, která je potřebná k výrobě radiofarmaka. Ústav však používá jiná radiofarmaka, například pro odhalení nádorů mozku.

Radiofarmakum nehradí pojišťovny, ústav to s nimi projedná. Zatím chce formou studie použít metodu u 50 lidí. Dá na to 7,5 milionu.

AUTOR pes

Zdroj: ČT24/ČTK

Úvodní fotka, fotka v článku: pixabay.com

Experti z České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) vyvíjejí aplikaci s pracovním názvem Brouk, která má najít stromy napadené kůrovcem dříve, než se to povede lesníkům. Spustit ji chtějí do konce roku. Jejich úsilí podpořila i Technologická agentura České republiky.

Aplikace funguje za pomocí dronu, který monitoruje lokalitu ze vzduchu. Lesníci pak nemusí procházet porost a kontrolovat koruny zespodu. Že je strom nemocný, vidí senzor kamery dřív než člověk. Stav vegetace je schopen zjistit pomocí takzvané spektroskopie.

„Strom změní spektrální příznaky. To znamená, že změní barvu v okem neviditelných spektrech, třeba v infračervené barvě, a nepatrně se mu zvýší teplota, což také dokážeme detekovat,“ vysvětluje Ondřej Lagner z Fakulty životního prostředí ČZU.

Aplikace je vhodná hlavně pro majitele menších lesů

Posbíraná data aplikace vyhodnotí do několika hodin. Napadané stromy označí červenou tečkou, zdravé bílou. Kromě toho má aplikace v budoucnu rozlišovat i stromy, které mohou být ohroženy, lesníkům by dala možnost včas zasáhnout. Vývojáři teď pracují na uživatelském prostředí.

„Zvažujeme formu služby, kdy bychom zpřístupnili prostředí, do kterého by si uživatel svá data nahrával, nepotřeboval by žádné zvláštní aplikační vybavení. Jeho vstupem je snímek z dronu, který nahraje, a o všechno ostatní se postaráme my,“ říká Václav Wiesner ze společnosti Unicorn.

Aplikaci by mohli používat hlavně majitelé menších lesních ploch v řádu desítek hektarů. Větší území by bylo třeba sledovat větším bezpilotním letadlem a nejlépe citlivějším, a tedy i dražším senzorem.

AUTOR: han

Zdroj: ČT24

Úvodní foto: FB ČZU

Foto v článku: archiv ČT24

Česká věda se pokouší rozlousknout záhadu řeči rostlin, za kterou lze považovat proudění tekutiny v jejich stoncích a listech. Může jít o naprosto přelomový objev. Zdaleka nejde jen o to, že si jednou fuchsie pěstovaná na okenním parapetu řekne za pomoci nejmodernější techniky svému majiteli o více zálivky nebo o přesazení. Mohlo by jít o cestu, jak v budoucnu zajistit dostatek potravin pro miliardy lidí na celém světě.

Zlepšením péče o rostliny se následně zvýší výnosy při sklizni, a to výrazně. Sci-fi scénáře se pomalu stávají skutečností.

„Umíme odposlechnout, zda je námi sledovaná flóra spokojená, či stresovaná. Víme už, že rostliny jsou schopny předem říci, že se jejich stav zhoršuje, a to za situace, kdy jsou vizuálně naprosto v pořádku. Změna nastane až po několika hodinách,“ řekl Právu fyziolog rostlin Václav Trojan z brněnské Fakultní nemocnice u sv. Anny.

Řeč rostlin se snaží rozlousknout s Petrem Dostálem z Mendelovy univerzity. Problémem je se v té změti zvuků pořádně zorientovat, a tedy detailněji pochopit, co rostliny říkají. Člověk je ani není schopen svým nedokonalým sluchem zaznamenat. Jde o takzvané zvuky transpiračního proudění, které jsou stokrát vyšší než frekvence slyšitelná pro člověka.

Zjednodušeně řečeno, v každé rostlině je pomyslné potrubí. Jedno vede od kořenů ke koncům listů a zásobuje je živinami a vláhou. Druhé vede opačným směrem a je důležité pro fotosyntézu.

To podstatné je, že tímto potrubím koluje tekutina. Její průtok vytváří zvuk, což je ona pomyslná řeč rostlin. Jde o to, nakolik jsou tyto zvuky pravidelné, silné či plynulé.

Patentovaný snímač 

Výzkumný tým Trojana s Dostálem si již nechal patentovat přístroj, jímž je snímač pro aplikaci do stonku rostliny. Zařízení odposlechne zvuky sledované rostliny a ty pak v počítači přemění na křivky. Jejich změť na obrazovce je oním sdělením, v němž rostlina signalizuje, zda se má dobře, nebo jí naopak něco vadí v pohodlném růstu.

Vědci na projektu pracují již tři roky. Přestože v Česku je poměrně neznámý, byl již prezentován odborníkům v USA nebo v Thajsku. Výzkumníci se netají tím, že chtějí dosáhnout komerčního uplatnění projektu.

Zisk z prodeje zařízení schopných monitorovat řeč rostlin by umožnil financování dalšího výzkumu zaměřeného na analýzu zvuků. Všeobecně se ví, že se vzrůstajícím počtem lidí bude složitější pro všechny zajistit dost kvalitních potravin, protože množství zemědělské půdy je omezené, stejně jako její kvalita.

Inspirací jsou jim bývalí pedagogové 

Trojan zdůraznil, že celý projekt je dokladem toho, jak je dobré mít inspirativní učitele. Oba tvůrci projektu se odkazují na své někdejší pedagogy, fyziology rostlin, profesora Jana Hradilíka a někdejšího rektora Mendelovy univerzity Ladislava Havla.

„Například profesor Hradilík dělal už před desítkami let první pokusy s měřením veličin v rostlinách. My jen navazujeme na tuto práci, k níž máme dokonalejší techniku. Přestože jsou oba už v důchodu, jsou to naše hnací motory, které nás popohánějí do práce,“ doplnil s úsměvem Trojan.

Zdroj: www.novinky.cz, http://ott.mendelu.cz

Úvodní foto: pixabay.com

Foto v článku: archiv V.Trojan

O jedněch z nejkrásněji zbarvených akvarijních ryb, halančících, je známo, že dokáží dospět v neuvěřitelných 14 dnech. Studium jejich rozmnožování a šíření na nová území přináší mnoho dalších překvapení. Nyní se ukázalo, že jikry halančíků jsou extrémně odolné: dokážou přežít průchod zažívacím traktem labutí rodu koskoroba. Halančíci tak mohou kolonizovat oblasti, kam se jinak žádné ryby nedostanou. Mezinárodní výzkumná skupina, jejíž součástí je i vědecký tým Martina Reicharda z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, tato zjištění publikovala v červnu v prestižním časopise Ecology.

Vše začalo nečekaným nálezem jikry halančíka v trusu nejmenší z žijících labutí, labutě koskoroby, při terénním sběru vzorků v oblasti pamp jižní Brazílie. „Jikra byla nepoškozená, ale vzorek trusu byl zamražen a embryo tudíž nebylo životaschopné,“ vysvětluje Martin Reichard počátek nenadálého objevu. „Pokud by však jikra průchod trávicím traktem opravdu přežila, znamenalo by to, že se halančíci, stejně jako třeba rostliny či plži, mohou šířit v zažívacím traktu ptáků,“ dodává vědec.

Aby výzkumníci otestovali, zda jikry opravdu v trávicím traktu mohou přežít, podrobili je přímému testu. Labutě koskoroba v zajetí krmili směsí rostlinného materiálu s přimíchanými jikrami dvou druhů halančíků. Ukázalo se, že některé jikry průchod trávicích traktem opravdu přežijí, a to i po dobu více než 30 hodin. „Z celkem 650 jiker jich přežilo sice jen pět, ovšem i to může stačit k založení nové životaschopné populace,“ zdůrazňuje Martin Reichard a upozorňuje, že potvrzeno bylo i úspěšné líhnutí z jikry, která prošla trávícím systémem labutě.

Jiné ryby se do těchto míst nedostanou

Extrémní odolnost jikerných obalů umožňuje halančíkům kolonizaci extrémních biotopů. Mnoho druhů žije v dočasných tůních a období sucha přežívá jako jikry ve vyschlém sedimentu tůní. Ukazuje se, že tato odolnost halančíkům také umožňuje šíření na nová území a vysvětluje přítomnost těchto ryb na nečekaných místech.

„Otázkou zůstává, zda podobnou strategií mohou disponovat také jiné druhy ryb,“ říká Martin Reichard. Obecně se totiž předpokládá, že jikry ryb mohou být přenášeny na peří, zobáku či nohou vodních ptáků. Důkazů či pozorování takového transportu je ale minimum, a to i přes časté nálezy ryb v izolovaných tůních. „Jak se do těchto tůní mohou dostat, je důležitou otázkou také třeba z hlediska šíření nepůvodních druhů. Navazující výzkum bude orientován tímto směrem,“ uvádí vědec.

Připravila: Markéta Růžičková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR, ve spolupráci s Alenou Fornůskovou z Ústavu biologie obratlovců AV ČR 
Foto v článku: Matej Polačik, Ústav biologie obratlovců AV ČR

Zdroj: avcr.cz

Úvodní foto: fishbase.org (Matheus Volcan)